Problem s rodici po porodu
Sverim se s takovou šíleností co mam momentalne v hlave a na srdci.. Mozna jste nektera zazily podobnou situaci (i kdyz asi o tom pochybuju 
) a budete mi umet poradit..Nevim proc ale.. mam uplne cim dal vetsi nechut se po porodu vidat s tchany.... Nevim ani jak to popsat, ale... Prijdu si hrozne pod tlakem - jejich necekane navstevy u nas (vetsinou v nejmin vhodnou chvili), porad nas tahaji k nim na navstevu... kdyz prijdou tak porad nejake takove ,rady' abych nesla za mimcem kdyz zacne v postylce knourat, abych ho nenosila furt na rukach, abych ho nehoupala kdyz je v kocaru a drima.. at ho neucim spat se mnou v posteli..Uz se mi i zdaji nocni mury ze mi miminko vzali a nechteji mi ho vratit a vyhaneji me.
Asi budu za hnupa, vim.. ale vubec netusim co s tim delat 
Nejsem nevdecna a taky vim ze oni to nemysli vubec ve zlem, ze chteji jen pomoct a taky je to jejich prvni a asi uz i jedine vnouce (pokud nebudem mit dalsi deti)... Ale cim vic citim takovy tlak a vnucovani, tim vetsi mam odpor k nsvstevam a jakekoliv komunikaci. Pak jsem i protivna aniz bych treba chtela, mimco mam problem dat z rukou.. Mam taky obavu ze i kdyz reknu co a jak maji nebo nemaji udelat tak ze me stejne neposlechnou a udelaji si po svem (co ja vim jestli ho nenechaji vyřvat?)..Uz na me padaly i otazky typu jestli malé nepujcuju ani moji mamce... jenze se svoji mamkou mam proste trochu odlisny vztah uz jen proto ze se moje vychova a vztah k miminku odviji od toho co mi davala mamka kdyz jsem byla mala. A taky vim ze kdyz ji reknu nedelej toto tak to nebude delat, proste k ni mam uplne odlisnou duveru.
Omlouvam se za takovy proud mych osobnich sracek, asi sem se potrebovala vypsat a treba tu nekdo bude mit nejakou radu jak se s tim vyporadat.
Jeste jednou opakuju ze nejsem nevdecna a ani blazen ..
Související články v encyklopedii
-
Jak krmit miminko
Kojení
Dopřejte svému drobečkovi mateřské mléko. Kojení je nejpřirozenějším způsobem krmení. Naučte se jak a co dělat v případě potíží.
-
Miminko od narození bez plenky
Bezplenková metoda
Bez opruzenin, zánětů a bez větších obtíží naučit dítě v pozdějším věku na nočník. Nejen to jsou výhody bezplenkové komunikační metody.
-
Asistovaná reprodukce v kostce
Umělé oplodnění
Mnoho párů dlouho se snažících o početí potomka se často obrátí na specializované centrum pro léčbu neplodnosti (IVF centrum, neboli centrum asistované reprodukce CAR). Jak v takovém případě postupovat, co čekat a na co se připravit?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
15.3.2019 12:44
Naprosto chapu, taky mi tchanovci pri navstevach lezli krkem, nemeli zadne hranice respektu. Kazdopadne kdykoliv se mi cokoliv nelibilo, jasne jsem se vymezila. Oni "sebrali" dite sve dceri a vychovavali ho jako vlastni a meli tak uplne jine predstavy o tom, jak se chovat k vnouceti. Ale extchan je obecne clovek, ktery je pro me osobne moralní špína, jeho žena pak, nevim jak to říct slušně, blbka, co po sobě celý život nechala tímhle mačem šlapat. Po pár letech vztahu se tahle jejich vychova (chovat se k ženě jak hovado a "trpět to pro rodinu") projevila u otce mých dětí, kdy vzal tohle chovani jako normálni a pres dlouhodobe upozornovani, ze to neni vztah, v kterem hodlam fungovat, se nezmenil. Tak jsem vztah ukoncila. Tak jen bacha na to, jak moc da tatinek prcka na svoje rodice, obcas to muze byt fatalni...
-
15.3.2019 12:53Ano, mela jsem to dost podobne. Trvalo to priblizne rok. Nejak jsme si to vyrikali. Ale mam furt v sobe nejakeho cervicka a ikdyz se snazim, semo tamo vybuchnu a trosku jim zbytecne nalozim.
-
15.3.2019 13:02
Myslím, ze tohle je castejsi nez si myslis. Ja naštěstí mamku meho pritele vídám hodně zridka, ale treba od zacatku se neustále ptala, kdy dame male nausnicky (dokonce nam je koupila, i kdyz věděla, ze nausnicky davat jeste nechci). Dopadlo to tak, ze jsem ji je na truc nedala vubec. Ale jinak presne to co píšeš, zazivam se svoji maminkou. A dost me to překvapilo, protoze jsme meli vzdy hezky vztah a tesila jsem se, ze si vnouce budem uzivat. Jeji dobre míněné rady na kazde navsteve prispeli k tomu, ze k ni chodim uz jen z povinnosti a malou ji na hlidani skoro vubec nedavam. Casto mi prislo, ze dela presny opak toho, co ja chci. Vubec nebrala ohled na mou vychovu. Parkrat mi i řekla, ze se nebude ridit podle toho jak bych to u male chtela. Několikrát jsem bouchla, dohadovani nepomahalo. Az to, kdyz jsem s malou tak casto nechodila. Nemas povinnost navstevy prijimat a chodit na ne, pokud jsou ti neprijemne. Moje mamka mi rodicovskou primo ztrpčovala. Ja navstevy omezila a casove velmi zkratila. Delej tak, abys byla spokojena ty. Dite je tvoje, delej veci tak jak cítíš
-
15.3.2019 13:50tohle je skoro všude...nepíšeš, jak o tom mluvíš s partnerem..je to i jeho dítě, VÁŠ způsob výchovy. Měli byste být za jedno a vystupovat tak i vůči rodičům. Prvně bych se svěřila se svými pocity partnerovi a dohodla se, co a jak s nimi zkusí nejdřív vykomunikovat on, jako jejich syn.
Tu nedůvěru chápu, vlastním rodičům člověk přirozeně důvěřuje. Ale zkus se na to podívat z jejich strany...chtějí být s vnukem/vnučkou, chtějí poradit (ono časem se může ukázat, že halt ne všechno, jak se to dělalo dřív, je nutně zle..vychovali přece tak tvého partnera, takže uplně mimo jako rodiče asi být nemohli..)
A pak pro mě asi nejzásadnější bylo si uvědomit toto: mám dva syny, žádný pokus o holčičku už neplánujeme, takže jednou budu ta babička, která bude odkázaná na to, že mi snacha bude důvěřovat a uvolí se mi miminko půjčit. A doufám, že to nebude taková "čůza" a můj syn takový podpapuč, aby mě od vnoučat odstřihli, aniž by vlastně měli důvod. A za další...nepřiprav svoje dítě o babičku a dědu. Ten vztah se musí budovat od začátku..přijde doba, kdy třeba budete potřebovat, aby si děti vzali na víkend, na týden...a pokud na to nebudou děti zvyklé (a prarodiče po letech čekání se na vás nevyprdnou..), tak to bude skřípat..
o své děti se budeme bát vždycky, na druhou stranu ti prarodiče jistě udělají maximum, aby se dítěti nic nestalo a bylo v pohodě. A co se týče věcí, které dělat/nedělat..prostě jim to narovinu, ale OBA, řekněte. že jim dítko klidně půjčíte, ale ať prosím dodržují to a to..teprve až to budou fakt porušovat, tak pak můžete ten styk omezit,.dokud to s nimi nezkusíš, důvěru nezískáš..
jo a neohlášené návštěvy? To by jim měl partner fakt zatrhnout...snad aspoň trochu respektu k vašemu soukromí by mít mohli. -
15.3.2019 14:22jo je to všude stejné
u nás to dopadlo tak, že manžel návštěvy domluvil striktně na 1 za měsíc. U nás je to složitější, protože jeho nejtarší jezdí víkendy k mamce, stěhujeme k vůli jejímu psovi naše psy k mamce. Ale. Základ byl, že to usměrnil manžel. A to je moje bývala učitelka, fyzikářka. Já jsem u ní dodnes jako žačka. I když to nedělá schválně. A reakce typu proč nemá kilo čokoláadky. Pak tu čokoládku dostane stylem že tak náhodou někde leží apod.věci Zvykla jsem si! No s miminenkem jsme to měli jednodužší, protože to se bála chytit. Ale teď jsem krkavčí matka, pod jejím drobnohledem. Beru to s nadsázkou jednou za měsíc -
15.3.2019 16:05
No vidíte a já mám zrovna tchýni, která bydlí cca 50 km daleko a když nepřijedem my na návštěvu tak sama neprojeví nejmenší zájem. Byli jsme tam zatím jen jednou na víkend (přec jen cestovat s malým miminkem - tehdy to bylo akorát po šestinedělí - se mi nechce) a dopadlo to tak, že si malého po příjezdu pochovala a po zbytek víkendu nejevila nejmenší zájem. Většinou byla v jiné místnosti (malý chrupkal nebo byl v obýváku, ona odešla do kuchyně).
No další návštěvu budu sakra zvažovat, zda tam vůbec pojedem nebo ne.. A to je to její první vnuk.. -
15.3.2019 23:01Ja som za, hovoriť narovinu, čo si myslím.
Ja! Som určila, kedy bude návšteva a že skôr ako za 6 týždňov k nikomu nepôjdeme. A čo robím s malou a budem robiť s ďalšou po pôrode, mi nedokáže nikto nič povedať, lebo hneď poviem, že je to iba moja vec.
Základom nebyť ticho. Ľudia si zvyknú. Tchyne/tchan sa urazi raz, dvakrát a tretíkrát ťa budú rešpektovať!
Neboj sa toho. Aj cirkus urobiť. Ty si matka! -
16.3.2019 11:18A ted si představ žít s tchyni a pratchyni v jednom baráku. To je teprve ficak!
