Starší přítel

Ahoj holky, zajímal by mě Váš názor.
mám staršího přítele o 26 let. Mě bude ještě tento rok 18 a mu za pár měsíců 44. Jsme spolu 8 měsíců a pár dní. Když jsme spolu začínali, snad ze všech stran jsem jen poslouchala, jak nám to nevydrží a podobně. No vydrželo, zatím. Má dvě děti, jedno už je dospělé a bydlí sám, druhému je zachvíli 15 a jelikož jsem se už k přítelovi nastěhovala, bydlíme spolu všichni 3. S jeho synem spolu vycházíme dobře, i když mě někdy fakt vytáčí tím, jak je drzí a to nejen na mě ale i na přítele. Na to, že mu je skoro 15 je to ještě spíš takové miminko a přijde mi, že on a přítel jsou na sobě dost upjatí. Což chápu, jelikož příteli umřela jeho přítelkyně, s kterým toho syna má. Jenže mě už to přijde až moc, jak spolu pořád tráví čas. Já si vzpomínám, že když mi bylo tolik jako mu, s rodiči jsem vůbec nechtěla být, možná to má každý jinak - nevím. Taky se kvůli toho bojím do budoucna, protože si neumím představit, ze se osamostatní třeba až ve 23 letech. Neumí si po sobě ani umýt nádobí, ve škole má špatné známky... přítel se ho vždy snaží potrestat - zakáže mu chodit ven, vezme mu mobil atd, no ale to mu vydrží asi den. Pak vždy povolí, prostě je až moc měkký, což je z jedné strany pěkné ale z druhé spatné. Plánujeme miminko, když spolu zůstaneme a nedopustím aby moje dítě bylo tak moc rozmazlené jako je jeho syn. Od malička mu dával co mu na očích viděl až do teď, což si vůbec nezaslouží. Ani mu za nic nepoděkuje a troufám si říct ze si ničeho neváží a mě to strašně štve! Prostě si neumím představit ze až budeme mít dítě, pořád budu já v tom špatném světle, protože chci nějak vychovat to dítě (správně). Další věc je ta, že přítel vůbec neumí zacházet s penězi. Do obchodu chodí klidně několikrát týdně a vždy tam nechá slušné peníze. Což ani tak nevadí, přítel ma dobrou práci a umí si peníze udělat i mimo práci, jde tu ale o pointu... a to je zase asi další věc do které mi nic není, jsou to jeho peníze ale štve me to no a další věc s kterou se potýkám od začátku vztahu je bohužel nedůvěra. Měla jsem dost špatných vztahů a moje důvěra se někde hluboko ztratila. Ja vím moc dobře, že mě přítel miluje a nikde mě nepodvadi,jen mám strach, že to někdy prostě udělá. Bezeme už nikde nechodí, stejně to vždy dopadlo tak, že si sám vyžádal, abych za ním prijela. Ale přítel na to kolik mu je, je strašný sympaťák a pořád pubertak. Kamarády má taky mladší než je on, máme i společné kamarady. Jezdí na motorce, chodí na diskotéky. Není to ten typ co by seděl s flaškou piva doma u televize. Přitom bych měla být asi já ta, která by si měla věřit, on by měl mit strach , no ne ? Vadí mi i to, a to nevím proč to přítel dělá, že si rád zaflirtuje,.bohužel i přede mnou třeba s prodavačkama a on se pak diví ze jsem uražená nebo naštvaná. Mě říká ze ho to prostě baví ale já nevim... Oba jsme šli do toho s tím, že jsme úplně jinde. Já ho už nezměním, má jiné názory.. Oba jsme spokojeni ,milujeme se ,on pro mě dělá první poslední , akorát se často hadame právě kvůli me žárlivosti, ja jsem pomalu 2 roky na antidepresivech, které ale už teď neberu,moc mi teda nepomahali tak přemýšlím jestli by mi s tím nepomohli nějaké silnější AD. Jinak je to vše super, mí rodiče ho mají rádi, jeho otec mě ma rád, jeho matka da se říct taky ale pochybuje o našem vztahu, doma to vše zvladam - vařit, uklízet , starat se o chlapa.. Ještě teda dělám školu, ale teď budu muset jít dálkově a najít si nějakou práci ,aby na vse přítel nebyl sám , zatím to zvládam na brigádách děkuji předem za vaše názory, zkušenosti, cokoliv asi jsem se i potřebovala vypsat