Potrat
Ahoj všm, dnes prožívám nejhorší den ve svém životě, tak bych se ráda se svou zkušeností podělila. Zhruba před rokem jsme se začali snažit s přítelem o miminko,bohužel mi nepravidelnost ms a hladiny horm. k tomu moc nepomáhaly.Navíc patřím mezi ty,které neustále trápí zánět moč.cest.Našla jsem si letos v květnu novou práci, tak jsem po půl roce snažení přestali na to tlačit.Vyměnila jsem gynekologa, který mi zjistil,že problémem je u mě hladina prolaktinu, ale není to nic, co by se nedalo upravit.V září jsem začala užívat Utrogestan na upravení cyklu. Na začátku října jsme se vrátili z dovolené, krom zážitků jsem si přivezla i zánět moč.cest, tak jsem skončila na antibiotikách.Na konci října jsem zjistila po nedostavení ms, že jsem těhotná. Byl to nejšťastnější den v mém životě.O týden později jsem dostala těhotenský průkaz. Jenomže furt tu byl ten zánět. Minulou sobotu jsem začala mírně špinit, letěli jsme na pohotovost, tělo naznačovalo, že ten zánět tam opravdu je. Tak mi v pondělí lékař nasadil antibiotika. Tak jsem si až do včerejška spokojeně zvracela, ležela v posteli a hladila si bříško. Večer jsem začala mít divné křeče, říkala jsem si, že to bude zácpa, taky jsem chvíli trávila na záchodě, ale podbřišek mě bolel i po tom. Řekla jsem si,že je to namožené , do toho se zvětšuje děloha,ale začala jsem krvácet, ale opravdu hodně. Dostala jsem neuvěřitelný záchvat, snažila jsem se dovolat příteli do práce, pak otci, ale ten mi přes můj hysterický brek nerozuměl ani slovo. Po chvíli dorazili oba a jelo se na pohotovost.Tam mi doktor řekl,že plod žije,ale že si mě tu nechají. Udělali mi krevní testy, tam dopadlo vše v pořádku, dostala jsem injekci na zastavení krvácení,ale nepřestávalo to. Bolesti byly čím dál větší, a krvácení taky. Tak mě vzal doktor opět na ultr.,ale viděl, že plod slábne.
Související články v encyklopedii
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.11.2011 15:45Neboj to se napraví
) Jednou co se ti stalo teď (ve zlém) se ti vrátí v dobrém ) a uvidíš že jednou budeš chovat svoje krásné a zdravé miminko 
Určitě se toho dočkáš a budeš milující maminka ) Držím palce ! Hodně štěstí ) -
24.11.2011 14:27
Ahoj, je mi hrozně líto co Tě potkalo. Prošla jsem si taky potratem, akorát že jsem nebyla na revizi, vše odešlo samo. Přestala jsem řešit těhotenství a věnovala se praci. Tak nějak jsem na to zapoměla a po roce znova otěhotněla. A můžu Ti říct, že jsem nato příšla až týden po opožděné MS. No a příští měsíc budu rodit, vánoční miminko. Jen ještě dodám, že taky trpím na záněty moč. cest a dost mi pomáhají brusinky. Držím Ti palečky, ať jsi brzy fit a netrápíš se.
-
24.11.2011 16:50
Vím o čem píšeš, taky jsem si tím přošla, navíc už 2 krát.V práci se na ně vykašli. Když jsem se po potratu vrátila do práce, tak se všichni jenom starali. Po druhé jak jsem byla těhotná, tak jsem to v práci neřekla a šla jsem marodit, ale bohužel to ani po druhé nevyšlo a když jsem se vrátila do práce, tak se opět všichni starali, co mi bylo. Řekla jsem, že jsem měla zdravotní problémy a byla na plánovaném zákroku, co je kom potom. Tam ať se laskavě starají o sebe. To chce čas a za pár měsíců se budete pokoušet znovu o miminko. Když jsi měla bolesti, tak ti měli dát injekci na sklidnění.
-
24.11.2011 20:38je mi z tvého psaní smutno!! držím pěsti a přeji ti hodně síly... uvidíš, že miminko brzo přijde. chováni personálu- chichotání bylo hloupé...ničím podobným jako ty jsem si díky bohu neprošla a snad nikdy ani neprojdu, ale dokážu si představit tvou bolest, protože jsem proležela měsíc v nemocnici s rizikovým těhotenstvím....bude líp, uvidíš.... nejlepší lék je čas a chápavý partner...
-
24.11.2011 21:54Ahojky mám stejnou zkušenost. Mám už jedno miminko a snažili sme se o druhý přítelovo teta se snažila taky po 13 letech od prvního kdež to já po roce a ani né půl. Přítel jí chtěl dát zpátky věcičky a vše co je její a já sem říkala že ne že se mi to určo povede dřív když sem o 13 let mladší. Šla sem k dotorce a ta mi potvrdila těhu bože já byla tak šťastná když mi to řekla odešla sem o dní a najednou začelo krvácení hodně silný krvácení. Hystericky sem to říkala příteli že krvácim ten zavolala sanitku páč nemáme auto. Termín porodu sem měla mít 9.2. stejný na den přesně jako u první takže o to víc sem byla šťastná. V nemocnici mi nechtěli dělat utz aby zbytečně nedráždili čípek ležela sem tam 5 dní na udržování mezi tím sem krvácela a nepřestávlao to 5 den sem už přestávala krvácet a udělali mi utz jak mi doktorka řekla že je tam jen gestakulační váček jakoby mi někdo bodl nůž do srdce. Takovou bolest co sem si prožila si dokáže představit jen žena co si tím také prošla
. Byla to hrůza za měsíc sem se stoho nějak dostala a nejdnou bum další rána ten můj mi řekl že to nemůže dlouho tajit tak já at stim de ven. Řekl mi že jeho teta je těhotná a termín porodu má mít 9.2. to když mi řekl nenávidila sem sebe a všechny okolo obviňovala sem se jak může ona mít dítě a mě mladý prostě nezůstane jak ten život je nezpravedlivej. Byla sem tak zoufalá tak mě bolelo srdce že sem zkoušela různý rituáli a víš co já sem necelí dva měsíce na to co se mi stalo otěhotněla čekám druhou holčičku a jsem 17tt sice pořád nemůžu zapomenout na to jak je to nezpravedliví a vždycky když jeho tetu vidím bolí mě u srdce že sem mohla mít teď taky takoví dítě ale hlavně že už to druhý čekám a je zdraví. Myslím že se stím těžko vyrovnává neseme větší bolest než chlapy ale sme ženský mi to překonáme a věřím že se tu budeš brzo chlubit bříškem . Přeji strašně moc štěstíčka a už žádné strápení -
25.11.2011 8:47
Ahojky, mě oznámil gynekolog 18.10., že jsem v šestým týdnu, byl to krásný pocit, přítel hned začala shánět kočárky a jiné věci na miminko, všichni jsme se těšili. Když jsem byla 8+3 tt. začala jsem silně krvácet, myslela jsem, že jsem potratila, alw naštěstí krvácel jen hematom, co byl vedle mimča, týden jsem poležéla v nemocici a když mě pouštěli, mimo se na uzv krásně vrtělo, srdíčko bilo jako o závod, krásný to bylo
22.11. jsem měla jít na screeningové vyšetření ke svému gynekologovi, jenže jsem 20.11. začala opět krvácet, jeli jsme na pohotovost a tam mi pan doktor sdělil, že mimču nebije srdíčko, mělo asi 2,1 cm, přestalo růst nějak po propuštění z nemocnice Přítel mě podržel, ale ta noc po revizi byla strašná, navíc se mnou byla na pokoji holka, co byla na umělém přerušení už potřetí a 2 děti má doma, stejně stará jako já a když jsem se jí ptala, proč šla na přerušení, tak mi sdělila, že je hodně "chytlavá" a dva SMRADI jí stačeji V tu chvíli mi přišel život tak děsně nesprvedlivej Ale věř, že bude líp, jen to chce chvíli počkat a můžeme se opět snažit Tak se drž a klidně napiš, kdyby ti bylo hodně smutno, jsme téměř stejně po revizi
