Nezvládám život...

Ahoj..sverila uz jsem se kamarádce.. Mamce.. Nepomáhá a tak to ventiluju co nejvíc do světa. Poslední dobou nezvládám svůj život.. Nastalo to v lete v srpnu kdy se stalo několik veci. Ja se stehovala, zacala mit brigádu, cekala me nova skola novy kolektiv a dalsi hektické veci celkově leto. Zacnu tim ze na skolu kterou jsem nastoupila me nebavi udelala jsem blbe rozhodnutí ted nebim co s tim jelikoz pulrok je za 5000 dalsi za 5000 a kdyz odejdu ted po půlroce tech dalších 5000 musim doplatit. Ale představa zr skolu budu muset studovat dalsi roky proste ne. Vi to jen mamka s kterou ale neziju a která mi ji neplatí. Plati to tatka a babicka z tatkovy strany u ktere ted bydlím. Je to cast rodiny se kterou jsem nemela uplne ok vztahy hlavně ne s tatkou proto jsou rodice od sebe. U mamky nebydlim jelikoz bydli daleko. U babi se necitim uplne nejlépe kdyz je z tatkovy strany caste hadky problémy atd. Nevim jak zrovna jim rict ze chci ukončit skolu. Pracovat bych sla klidně. Druhá vec pokračuje tím ze se mi pres leto hodne zhoršila plet z par pupinku se mi udelalo akne..na pohled spis lehčí az střední forma ale u přesto je to několik pupinku po celym obličeji zacervenaly a neleci se ani pupinky které se mi udelaly v lete pred dvemi Mesici.kosmetiky jsem vyzkoušela vic nez dost nic nezabralo ted jsem u jedne ale nic. I kdyz sem se snazila jist zdravě atd. Tohld me jako mladou holku strašně trápí... Uz se vůbec necitim pěkná atraktivní spis naopak sebevědomí mam na nule odlicena se stydim objevovat i pred rodinou natoz nějakým klukem i pres makeup jdou pupinky vidět. Tohle me stresujr kazdy den a nejhorší jr pro me vstávat do skoly lde me to nebavi s timto obličejem. Stahla jsem se do sebe a odmítám rande s kluky odmítám se chodit s kamosema bavit nechcu nejlépe vylest ven na dennim svetle uz vůbec. Nejrsdeji spim nebo sem zalezla doma. K tomu časté hadky a špatná a negativní atmosféra doma. Nechutna mi skoro ani jist a nebavo me cely zivot. Nemam energii se usmivat a pri pohledu na sebe fp zrcadla akorat tal brečet. Zacinam se nenávidět cim dal tim vic a cely svuj zivot. Kdysi jsem mela taky špatnou zprávu psychiku kdyz jsem zila. S otcem ktery vyl agresor apod. U hůř, bohužel se me zmocnilo takove dno ze jsem to zacala "řešit" bolesti fyzickou.. Kdyz mi bylo nejhůř rizla sem se. Ted mam podobné psychické stavy a opet me to "laka" si ulevit. Prosim avy jste me neodsuzovali ale ja proste uz nevim co se sebou dělat. Zivot me přestává bavit každým dnem min a min uz se neusmivam vadi mi kdyz semnou chce nekdo hovořit, nic me nepotěší. Psychologa vim ze bych sso potřebovala ale jsou to peníze ne malé a pochybuju ze mi psycholog pomuze s tim ze nechvu studovat a nevim jak to roct rodině a ze mam na obličeji akne a ze sem hnusná..smířit se s tim nedokážu.. Nikdy jsem to nemela tak vic to akne a byla sem atraktivní holka ted uz si tak nepřijdu ani náhodou. A vety typu vnitřní krása je důležitější.. Kecy kor v dnešní době o vzhled jde chlapum asi nejvíc.