Nespokojenost po porodu
Dobrý podvečer. Chtela bych se Vás maminek zeptat jak to máte s psychikou po porodu. Mě vadí úplně všechno hlavne na partnerovi. Nebudu to rozepisovat,ale proste on ma porad sve konicky, patek neco , dneska zase pryc, zitra opet konicek a pres tyden nema vubec cas. Na vsechno ma lidi, takze by fakt nemusel tak delat,ale me pripada, ze nechce byt s nami ikdyz on tvrdi, ze musi do prace,ale kdyz prijedu do prace, on nikdy nic nedela, jen vyklada, pije kafe a kdyz tam treba krmimi maleho, tak s nama ani neni v jeho kancelari odkud na vsechny vidi,ale radsi si vyklada vedle s nekym. Ale pry nas miluje a dychal by za nas. Me to mrzi, protoze ja jsem na vse sama, nemam nikoho kdo by nam pomohl, on je jedinacek a mati mi pohlida jednou tydne max 2hod anebo se u nas zastavi jednou tydne na kafe,ale ani mi nepovozi abych si uklidila. Ja bych taky potrebovala oddech,jenze to je porad jenom on on on, protoze on toho ma moc. Kdyz jsem neco rekla, tak ze mi zaplati chůvu,ale ja nebudu davat maleho ktery ma 2 mesice cizi zenske napr na celou noc abychom si nekam zasli na jidlo a "zadivocit" Vzdyt to prece muzeme i doma jak maly usne. Ja vam nevim, jsem k nemu chladna, uz mi to i rekl, on se chova kdyz je doma porad hezky, jenze ve me neco je a zacina mi byt odporny. Mely jste to nektera taky tak?? Kdy se to srovna???
Související články v encyklopedii
-
Jak krmit miminko
Kojení
Dopřejte svému drobečkovi mateřské mléko. Kojení je nejpřirozenějším způsobem krmení. Naučte se jak a co dělat v případě potíží.
-
Miminko od narození bez plenky
Bezplenková metoda
Bez opruzenin, zánětů a bez větších obtíží naučit dítě v pozdějším věku na nočník. Nejen to jsou výhody bezplenkové komunikační metody.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.12.2011 18:20
ahoj, já měla psychiku rozhozenou v porodnici, měli jsme problémy s kojením, malej měl antibiotika a už jsem si připadala jako neschopná matka, Byli jsme tam 8 dní, ale doma se to hrozně zlepšilo, ale je to tím, že manžel se věnuje jak malému, tak pomáhá i mě. Taky se stalo, že jsem vybouchla, že byl na podnikovém večírku a za celý večer nám ani nazavolal, malej byl tenkrát malinkej. Ale jinak je opravdu opora, je pravda, že na tom nejsme finančně tak dobře, že bychom ani o chůvě neuvažovali, ale já bych ho na hlídání nedala ani tchýni, zatím teda kojím, tak by to ani nešlo, ale je prostě malej, tak ho chci mít doma. Manžel mi říká každou chvíli, že mě miluje (malého přímo zbožňuje), ale ani by mi to říkat nemuse, z něho to právě cítím. Někdy jsou prostě slova k ničemu, musí to dokázat, asi byste si měli promluvit, že takhle to nejde. Je jasné, že si nějaké koníčky nechá, ale musí věnovat čas i tobě a hlavně miminku, to ho potřebuje. Asi si promluvit, mě právě strašně pomohl manžel, který mě ujišťoval, jak dobrá máma sem.
-
3.12.2011 19:16Není to sice úplně odpověď na Tvůj dotaz, ale zkus si projít odpověďmi matek na tuto otázku:
http://www.womenzone.cz/poradna/otazky/Co-dal-17584#
Zjistíš, že s těmito pocity nejsi zdaleka sama. Možnosti jsou dvě: buď se s tím časem naučíš žít, a v podstatě zjistíš, že je to klasická situace v mnoha rodinách, nebo se Ti povede partnera přimět ke změně. Ať tak nebo tak, držím palce. -
3.12.2011 19:32Podle mě dost mamin to nějakým způsobem zasáhne. U prvního dítka jsem byla neskutečně lítostivá. Stále s pocity, že jsem na vše sama, že nic nezvládám, že mě nikdo nechápe...s odstupem času mohu objektivně říct - nebyla to pravda. U druhého jsem byla zase přespříliš opatrná a hrozně jsem se o svou rodinu bála (až jsem to někdy přeháněla). Všechny tyto nepříjemné pocity sami zmizeli, až když jsem přestala kojit. Takže obrnit se trpělivostí a dělat si radost - někam vyrazit mezi lidi, do kina...Pokud by to bylo horší a negativní pocity se nedali zvládnout - alou za dr. - může se jednat o poporodní depresi.
-
5.12.2011 10:41
Ahoj, taky jsem občas s psychikou kdesi
Prďola má 5 měsíců, manžel dělá na 3 směny a i když ven moc nechodí, když je doma, rád si hraje hry na PC a podobně. S malou mi pomáhá, to ne že ne, ale spíše se starám já, věčně vstávám, moc se nevyspím a když vstane s ní on, jdou pak pro mě, ať třeba malou uklidním, takže jelikož jsem člověk, co je nevyspalý neskutečně nevrlý, tak to občas stojí za to, že poslední dny skrz blbost mám hned slzy v očích, do toho beru poprvé HA, takže možná i to mě rozhazuje, takže občas taky na všecky křičím, i když si říkám, že za to nemůžou a musím se klidnit.
Jak říkám, naštěstí ven nějak nechodí, občas i on je rozhozenej z práce, ale když to jde, pomáhá mi, i když ho to taky občas rozladí, když se nedaří prcka zklidnit A sem tam spíš taky zdrbu každou věc, sice se nějak domluvíme, že třeba teď bude hrát, že má chvíli prostě čas pro sebe a já se pak naštvu, že se zase řeklo, že bude hrát, až se uklidí, ale zatím to není nejhorší.
Naštěstí uznal, že křik malé a nevyspání způsobuje, že se až skoro spolu hádáme, ale nejhorší to u nás není a věřím, že nebude ....
