Mateřství mi nedělá radost
Mám 9mesicniho chlapečka a poslední dobou mi nic kolem něj nedělá radost. Nijak zvlášť mě nebaví si s ním hrát. Přijde mi, že ty negativa, starosti, námaha kolem něj nemůžou převážit ty drobné radosti. Přitom on ani není nijak náročné dítě, vyhraje si sám. Akorát mě každý den stresuje příprava jídla pro něj, následný úklid, příprava jídla pro mě, kdy se jen málokdy zvládnu najíst v klidu, pokud vůbec, protože to ho už musím jít uspávat, poněvadž je unavený. Večer mě zase stresuje koupání. Máme jen sprchový kout, malou vaničku, on všude šplíchá, já jsem celá mokrá... Vim, jsou to jenom banální problémy. Často se celý den těším, až už bude odpoledne a manžel přijde z práce. A že už bude večer a malý půjde spát. Je to normální tyhle pocity, nebo je to už počátek nějakého psychického problému?
Související články v encyklopedii
-
Jak krmit miminko
Kojení
Dopřejte svému drobečkovi mateřské mléko. Kojení je nejpřirozenějším způsobem krmení. Naučte se jak a co dělat v případě potíží.
-
Miminko od narození bez plenky
Bezplenková metoda
Bez opruzenin, zánětů a bez větších obtíží naučit dítě v pozdějším věku na nočník. Nejen to jsou výhody bezplenkové komunikační metody.
-
Připravujeme se na miminko
Výbavička
Do rodiny přibyde nový človíček. Co ale takové miminko všechno potřebuje? Nečekejte a včas se připravte, aby vašemu broučkovi nic nechybělo.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.9.2018 10:42
Já to tak měla taky. Pak se něco zlomilo a poslední dobou si to už i celkem užívám. Jak jsou děti starší, je s nima větší sranda a jsou sobestacnejsi. Popravdě péče o miminko je pěkně depresivní stereotypní věc, pokud to není vyslovenej pohodar nebo nejsi vysloveně materskej typ. A s tím chlapem, u nás funguje minimálně, takže je dobrý ho prostě vypustit. Neupinat se na jeho příchod dom, ale udělat si vlastní program do doby, nez přijde.
-
5.9.2018 10:20Nauč se to užívat a těšit se na drobnosti. Začni plánovat výlety neb uz vnímá a nemusíš chodit jen na nudné procházky. Co nějaká kamarádka s míčem?
Jídlo var spolecne a sobě pak jenom dochut. Jezte společně, je to náročné, ale takhle by ses nenajedla ani další rok. Takto se naučí jist i sám, je to binec, prevlekani, utirani, ale je to benefit do budoucna.
Koupes denně? Nekdy koupání náhrad jenom sprchou. A to že caka, to je normální, u nas je to občas potopa na vytirani.
Zkus se radovat z maličkosti a neutapej se v detailech. Bude čím dál tím víc spolupracovat a to je legrace. -
5.9.2018 10:09
Ja jsem mela neco podobneho, ale nastesti to preslo a zacala jsem si to uzivat, jak maly zacal mluvit, chodit a uz to byla zabava.
Kdyz byl mensi, byla jsem vystresovana a nesmelo se u nas pomalu dychat, aby se nahodou neprobudil, protoze me desila predsrava, ze se v noci probudi a ja se nevyspim. Byla jsem tim az posedla. Pritom on byl pohodove dite, sam si hral, neplakal, hezky jedl i spal.
Urcite to u me byla nejaka lehci forma depresi.
Nevim, co poradit. U me to preslo postupne pomalicku samo, ale mozna bych zlusila na tvem miste udelat si cas sama pro sebe (pokud to jde) a odpocinout si. Treba se pak budes na maleho tesit a zlepsi se to. -
5.9.2018 12:59Já jsem mela velkou krizi presne v tomhle obdobi. Rozumim ti, akorát ten muj řádil jak cerna ruka. Zlomilo se to. Občas, když je blbý týden, zas me popadne ten strach, co když se to vrátí, ale vesměs mam ted super obdobi, s malym už si rozumíme, vyhraje se, podnikáme spolecne aktivity, už to není jen o tom, co potřebuje on, ale směle sekunduje mne, pri mych potřebách, jít si nakoupit, ke kamarádce, jdeme na hřiště, tam tam tam... Vydrzet, prejde to.
-
5.9.2018 20:31Ahoj, naprosto ti rozumím a znám to. Já měla krizovku od půl roku malého do 13, 14 měsíců. Malý v tu dobu vyžadoval 100% pozornost a byl to děs. Těšila jsem se, až přijde manžel a já budu moct vypadnout alespoň na půlhodinový nákup potravin
. Po tom roce se to zlomilo a zase jsem si to začala užívat do zhruba roku a půl. Pak jsem otěhotněla (plánovaně) a to bylo hodně náročné, nejhorší byly poslední měsíce teď v těch vedrech, to jsem byla na tom psychicky dost bledě. Teď si zas mateřství užívám, děti mají 27 měsíců a tři týdny, je to záhul, ale ta změna mi bodla.
Jinak na vaření je super pomalý hrnec. Vymůrovala jsem si ho za druhý porod. Večer do něj dám suroviny a šoupnu ho do lednice, ráno vyndám a zapnu. V poledne je uvařeno aniž bych za dopoledne na něco šáhla. Příkrmy jsem řešila tak, že jsem vařila větší množství a zamrazovala, když se mi nechtělo vařit, vyndala jsem zamražené, plus jsem vařila na dva dny a když mě přepadla jo lenóra, dala jsem sklenčiku. A snažila jsem se jíst, když malý spal a když měl spánek mimo poledne, tak jsme jedli spolu. -
5.9.2018 22:12Tiež som to mala cca v tom čase tak. Prejde to. Veľa síl.
-
5.9.2018 23:48
Tohle je takové zlomové období. dítě spoustu věcí chce, ale ještě mu to nejde, a tak mu musíš neustále asistovat - jídlo, chůze, hry, atd.
Zlomí se to, až začne chodit. Pak už budeš mít možná i větší potřebu jít s ním ven mezi ostatní děti, na nějaké akce s maminkami. Zkus si najít někoho, kdo to má podobně a s kým si můžeš povídat, přidá to hodně sil, když víš, že nejsi jediná, kdo to takto má.
