Co by jste dělali na mém místě vy?
Ahojte, chtěla jsem se zeptat, co by jste dělali vy. Jsme s přítel už nějaký ten pátek (dva roky). Žádné větší problémy nemáme, jen to, že se poslední dobou tak často schází se svým nejlepším kamarádem, že už mi to leze na nervy. Chci s ním být a nemůžu.. žárlím mě to je jasné. Ale oni jsou prostě spolu čím dál tím častěji a já jdu stranou 
. Už jsem mu to říkala, že mi to vadí..a to je samé dneska jsem domluvený tak a tak.. budeme spolu jen do tolikati.. když ho chci třeba slyšet nebo mu jen zavolat na chvilku, protože se potřebuji zrovna na něco zeptat.. a je s tím kámošem.. chová se prostě jinak. Já nejsem žádná stíhačka.. dávám mu volnou ruku. Ale prostě mě už to tak užírá. Jak to mám vyřešit? On to furt nechápe.. . Mě prostě nevadí, že se s ním schází.. jsem ráda, že má kamaráda 
, ale prostě vadí mi jak je s ním čím dál tím častěji...déle.. chjooo ... pomožte
Pro upřesnění: Žádné psychické stavy úzkosti a ani žádná stíhačka nejsem. Možná to tak vypadá..ale fakt ne
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.6.2011 15:17
Dle popisu zřejmě spolu nebydlíte. To by byla zase jiná situace. Naprosto Tě chápu. Nejde o to, že by ses nechtěla "dělit", ale zkrátka je přítel více s kamarádem. Já s expřítelem taky nebydlela, byli jsme spolu přes 4 roky a stačilo, abych byla jedno odpoledne s nejkámoškou a už si připadal sám. Takže čekal, že půjdu na chvíli k ní a pak za ním. Já ale obvykle byla u ní až do večera - přeci jen jsme dělaly jiné školy, takže jsme se zase tak často neviděly a když jsem nechtěla už jít za ním, taky byl až uraženej a to bylo jednou za čas ... Určitě to chce si promluvit. Aby věděl, že Ti nevadí, že se schází, ale že se cítíš zanedbávaná a chtěla bys s ním taky někdy být.
-
27.6.2011 18:00
Ahojky,jooo tak tací jsou některý chlapi,tohle slyším z hodně stran,že upřednostňují kamarády,pc,televizi než aby byli se ženou či přítelkyní.Můj manžel jezdí s kamionem,takže se vidíme jen o víkendu,jinak jsme spolu jen po mobilu.Když jsem s ním občas jela a volal si s kolegou,tak si stěžovali,že jsou málo s rodinou,nooo a když s ní o víkendu můžou být,tak se raději sejdou u zaměstnavatele a jakoby opravují kamiony(ale spíš toho víc nakecají než udělají) a přijedou večer domů.To se tak akorát vykoupe,nají a zasedne k pc a z vesela si píše s kamarádama na facebooku a já jako když nejsem.Dokud jsem nebyla těhu,tak mi to tolik nebralo,ale teď asi těma poblázněnýma hormonama se mě dotýká každá blbost a já to vždycky obrečím.Když se mě zeptá proč brečím,tak nejsem schopná mu to říct,tak mu to většinou říkám po telefonu přes týden.Jsem mu řekla,že si žijou ve svým světě a my jako když neexistujeme.Že si neuvědomují,že my potřebujeme nějakou tu jejich pozornost,vědět,že jsou tu pro nás,že se o ně můžeme opřít,když je nám ouvej a néééé jen na uspokojení jejich potřeb.On měl vztah přede mnou a odtud asi vítr vane-protože ona měla malou holčičku,která nebyla jeho,ale on se o ní staral,když přijel domů,tak vařil,uklízel,aby měla ta nádhera co dávat malej co on je na cestách a jinak jí ten kluk nezajímal.Nezavolala mu,nenapsala sms( a to i když s ním malá jezdila po světě) jestli jsou v pořádku,psala jen když jí došli prachy.A u jeho rodičů je to taky tak,každý z té rodiny si hraje na vlastním písečku a nezajímá je co ten druhý prožívá.Takže když to všechno sečtu,tak ej to o výchově,jak ten chlap byl zvyklý z domova,jestli o zájkem o jeho osobu či ignoraci,pak se to odvíjí na jeho soužití s partnerkou-tedy podle mého názoru a co jsem vysledovala.Tak manžela učím,že nejsem jako jeho rodiče a ani jako bývalá přítelkyně,že mi jde o něho,trávit s ním čas,že mi jde o jeho osobu nééé o podělaný prachy.Jsou vidět změny a já věřím,že to nebude jen než porodím,ale už napořád (protože byli nějaké problémy s miminkem-prostě na něj na prcka našeho působí moje stresování se kvůli manželovo nezájmu o mě,tak jsem mu řekla,že jsme chtěli miminko a že ho nebudu ohrožovat na zdraví ejn kvůli tomu,že byl naučený žít tak jak žil.Je to s těma chlapama těžký,ale jak říkala moje babička-těžký s prevítem,ale ještě hůř je bez něj a to je fakt.Jejda to jsem se rozepsala-pardon,ale snad pochopíš co jsem tím chtěla říct
-
28.6.2011 11:38
Pokud ti to vadi,rekla si mu o tom, on nereaguje,tak se zarid podle sebe a uvidíš jak se pak zachova a treba mu to docvakne..a kdyz ne,budes vedet na cem si! kazdopadne mu nelez do zadku a neprisávej se na nej,i kdyz vim jak to myslis,ale cim vic budes doternejsi,tim to bude horsi,zacni se chovat stejne a uvidíš....jak se to vyvine! bud to necemu pomuze nebo to neco rozhodne
moje rada
