Narodila se mi holčička jménem Amálie
24.12.2016 5:08
Měří 53 cm a váží 3770,00 g
Porod byl přirozený na sále
a trval 1000 minut
Rozhodla jsem se, že si hlavně pro sebe sepíšu, co se ty dny dělo, dokud to mám ještě v paměti (a něco na papíru, o konci mi povídal manžel, jelikož jsem byla dost zfetovaná ). Bohužel to nechalo i následky v psychice, což pravděpodobně vedlo k nekojení (ještě kvůli svátkům tam byla LP až 4.den). Ale má dcera je krásná, zdravá, veselá a usměvavá a to je pro mne to nejdůležitější :-* Všechno to začalo v úterý 20.12.2016, kdy jsem šla na kontrolu do porodnice, 3 dny po termínu. Na kontrole mi chtěla taková mladá doktorka Hamiltona, ale řekla, že se tam vůbec nedostala, že jsem úplně zavřená. Ještě jsem šla na ultrazvuk, kde kontrolovali i průtoky atd. Dr. mě řekla, že je vše v pořádku, ale že by bylo nejlepší ještě do Vánoc porod vyvolat, takže ať si vyberu nástup 21.12. a nebo 23.12. Řekla jsem, že radši 21.12. (říkám si, že přes Vánoce tam bude málo personálu, tak ať na to nedoplatím nóó hahaha). Takže další ráno, 21.12. jsem šla na příjem. Byla tam ta samá doktorka. Říkám jí, to jsem já, ta zavřená na tisíc západů - ona prý ´´tak zlé to snad nebude! Aha, už si pamatuju". Takže jsem se šla ubytovat a do večera sledovala filmy na pc. Druhý den ráno, 22.12. jsem dostala tabletu na dozrání porodních cest a do večera měla slabě kontrakce po 3 minutách. Přes noc vše utichlo. Ráno 23.12. v 7:30 jsem dostala první půlku tablety na vyvolání otevřená jsem byla stále jen na špičku prstu, nastoupily kontrakce po 3 minutách, v 9:30 druhá půlka, kontrakce byly po 5-7 minutách, ale bolavější. Kontrola ve 13 hod (kontroly byly velmi bolestivé a ještě jsem poslouchala kecy tipu, že dr tam strčila 2 prsty a musí projít 10 cm miminko). V 16 hod jsem šla na další kontrolu, a konečně nová směna - doktor (který mě rodil)! Celý život chodím ke chlapům, jsou citlivější a tohle mi to potvrdilo. Bylo to o trochu míň bolestivé, ale hlavně rychlé. Otevřená stále na prst, tak jsem dostala 2 čípky do zadku, ať to urychlí. Celý den jsem střídala chůzi, sprchu a chvilkama ležení. v 19 hodin jsem ležela a cítila rup, odcházela hlenová zátka, nález stejný. Ve 21:30 jsem byla otevřená na 2 prsty a byla odteklá plodovka (nejspíš ve sprše, páč ani nevím, že odtekla ), takže jsem si sbalila věci a přesunula se na porodní sál. Tam si mne převzala PA a šla jsem na klystýr a do sprchy. Pak mne napíchla na monitory a podala mi mobil, ať zavolám manžela. To byla 1 hodina (netuším, kam zmizely 3 hodiny ). Manžel dojel v půl 2, píchli mi oxytocin a ještě si pamatuju, že jsem zvracela, Marťa mi držel nějakou misku. Po tom klystýru a sprše byly kontrakce tak po 2 minutách. Kolem půl 4 ráno přišel doktor, a že jsem jen na 4 prsty a píchne epidurál, pokud by nepomohl, tak na císaře, ale že by ho dělal nerad. Epidural zabral (akorát od bolesti ne ), a za hodinu mě otevřel ze 4 na 8 prstů. Kontrakce po minutě. Ami nebyla dorotovaná, takže jsem si měla lehnout na bok a při kontrakcích přitláčet, aby se sesunula dolů, u toho jsem se dost vysílila. Když došlo na finále, byla jsem vyčerpaná a ještě jsem si měla držet nohy, což mi klouzalo, nemají tam ty vidlice. Doktor říkal - při kontrakcích tlačte, jenže já už dlouho měla jednu velikou kontrakci, tak mám prý tlačit pořád. Nešlo to. Tak poslali Marťu pryč a a doktor malou tahal vexem (zvonem) a PA mi skákala po břiše. Tlačila jsem jak o život. A Byla venku. 24.12.2016 v 5:08 se narodilo největší štěstí mého života. Šli ji ošetřit, Marťa fotil. Beruška si ale lokla vody, plakat začala až po chvíli. Jak se mi ulevilo! Ale donesli mi ji v zavince, a že ji nesou na novorozenecké. Tak jsem jí jen zulíbala a vyfotila se s ní. Pak jsem zůstala na sále 2 hod, pak snídaně a sprcha a přesun na šestinedělí. Bohužel se mi ani nerozjela laktace, takže malá měla jen těch pár kapek, co se mi utvořily v těhu. Velkou oporou mi byla spolubydlící, která měla naprosto stejný porod se stejným koncem. Ještě jsme měli 4.den žloutenku, tak byla na svícení a 5.den ráno nám teprve potvrdili, že fakt můžeme domů. Doma se mi zalily oči slzami štěstím a začala vlna emocí a štěstí nebýt mého manžela, tak bych ten porod nedala. Bylo to pro mne šílené a proto to zanechalo psychickou újmu. Ale naši Amálku zbožňuju a jsem rozhodnutá do toho jít jednou až dvakrát znova
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.