strach z porodu
musím se vás zeptat, zda se bojíte porodu? já si dnes uvědomila a do té doby jsem na to vůbec nemyslela, že mám z toho dost strach (jsem 20 tt). na druhou stranu mě zase uklidňuje to, že kdysi ženy někdy ve středověku, nebo před 100 lety rodily úplně jinač, my už máme ale aspoň perfektní péči v porodnicích- brr, nechápu jak tak mohly rodit..a když si vezmu, že kolikkrár rodí 15-ti leté holky a taky to zmáknou... hold ven mimi nějak musí..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.8.2010 11:38Ahoj,vim jak se citis a je to normalni ale vem si ze na konci ti daji do naruce,po ty veskery drine,bolestech maly,ulepeny uzlicek ktery bude brecet a to je tvoje miminko.
Vazne evr mi ze to za tu namahu stoji.
Kazda ma strach z porodu,jaky bude,jak dlouhy atd. a to nejen prvorodicky,take mam strach co bude..... ale na konci ten darecek stoji za to.
Take jsem tehotna -
22.8.2010 12:18Já jsem první mimi rodila cca 5 hodin a hned za 14 dní bych si to zopákla
Bylo to super...u druhého jsem se na porod moc těšila,ale bohužel skončil sekcí
.Nicméně je to přesně tak,jak říkáš...zvládly to ostatní maminy,zvládneš to taky!!Nejhorší jsou kontrakce při samotném porodu v té vypuzovací části,kdy se mimi dere ven a chce to sílu ho vytačit.Pokud budeš pozorně poslouchat personál co máš dělat a tlačit pouze v kontrakcích jak máš,pak bude vše ok..kdyby jsi tlačila i mimo komtrakce,mohla by jsi mimi ublížit,ale ona tě ta samotná kontrakce donutí.Prostě jak říkám,důležité je,aby jsi poslouchala a dělala to,co se řekne a pak to půjde jako po másle.Zatnout zuby a do toho!!!Stojí to za to!!! -
22.8.2010 12:53
Ahoj,,,Já na oba porody vzpomínám moc ráda a ve skrytu své duše si přeji zažít to ještě jednou.Ano bolí to,,,Ale ta bolest za to stojí.První jsem rodila opačně koncem pánevním asi 2,5 hod a malou taky tak akorát o pár let déle,,,A každičkou bolest sem si říkala zase o jednu mršku méně qa o krok blíž k vysněnému miminku.Ale i strach je přirozený a ta která říká nebojim se tak se bojí,,I já se bála a by bylo vše tak jak má být.Spolupracuj s porodníky a ono to určitě půjde...jak říka moje mamka,,šloto tam půjde to i ven,,A to je nás 5 holek...
-
22.8.2010 13:26Bát se je normální, bála jsem se prvního, navíc se moc nepovedl, přesto už si dneska ze všeho dělám legraci, příroda to zařídila tak, že to nejhorší i bebí zapomeneš. A čekám druhé a bojím se zase, přestože vím, do čeho jdu, ale vím, že to zmáknu, však oni lékaři vědí, co a jak. jsem ve 30tt a už si prostě z toho dělám srandu, co si zase na mě vymyslí tenhle druhý rošťák a protože doma už jednoho mám, je to velká motivace. Takže klidně se boj, za pár týdnů bude tvůj uzlík v ruce a v tu chvíli bude všechno pryč, pak už se budeš do smrti bát jen o to dítě.
-
22.8.2010 14:04
Ahoj, strach je normalni, telo/psychika se tim pripravuje na zatez u porodu. Taky jsem se bala a to o to vic, ze hodne holek (zname, pribuzne) v mem okoli rodily cisarem, tak jsem ve skrytu duse doufala, ze taky zaziju "bezbolestny" porod. Ja s brachou jsem taky po cisari, takze ani od mamy clovek zkusenosti nepobral. Ale presne - taky jsem si rikala, ze mimi nejak ven bude muset a lekari snad budou vedet, co delat.
Mne snad nejvic pomohla asi ta vedra zacatkem cervence - mela jsem jiz termin, pupek jako svet, bylo tezke zaujmout jakoukoliv pohodlnou polohu, aby cloveka neco nebolelo a to byl ten moment, kdy jsem si poprve uvedomila, ze touha po porodu je snad jiz vetsi nez strach z nej. Nakonec mi jednoho parneho vecera praskla voda a do 4 hodin byla holka na svete i bez epiduralu, ke kteremu jsem se tak upinala. Takze co vic si jako prvorodicka prat - ja Ti preji stejne pohodovy porod! -
22.8.2010 18:36
Ahoj, já se prvního porodu bála míň než toho druhýho, protože tehdy jsem ještě neměla přístup k internetu a těm všemožným informacím vůbec. Podruhý jsem rodila císařem, s epidurálem, ale protože to byl plánovaný císař, ne na honem, tak to bylo v pohodě, klídku, paráda, 5. den jsme šly domů. Říkat ti neboj nemá smysl, protože to v člověku stejně je, zvlášť, když tě to čeká poprvé. A jestli se hodně bojíš, tak zbytečně nezkoumej porody na internetu, zbytečně nečti porodní zážitky, počkej si na předporodní kurz, ten stačí bohatě. Ale v pohodě se dá porodit i bez kurzů. Užívej si těhulkování, je to krásné období, které taky rychle uteče, bohužel...
-
23.8.2010 2:13Ahojky nemáš se čeho bát máš se na co těšit po tom co dostaneš drobečka do náručí úplně zapomeneš na veškerou bolest
-
23.8.2010 8:23Trošičku na to žena během těhu myslí, má strach, obavy (z bolesti a aby mimi bylo v pořádku), ale u mě se to s blížícím porodem změnilo v těšení se na porod a přála jsem si už toho svého drobečka mít v náručí, doma v postýlce, chodit na procházky v kočárku, ... Pár okamžiků po porodu, bude všechna bolest pryč a zbyd jen to štěstí! A kdyby to bylo něco tak hrozného, nejdeme do toho znovu a znovu, kdyby to za to nestálo... Rozmysli si, jaký ten svůj porod "chceš mít" - co chceš mít na sobě, k pití, zda tam bude tatínek - přestřihne pupeční šňůru, muzika apod. Hlavně se nauč dýchat (já se to učila až během kontrakcí a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat a pak když jsem se do toho pořádně dala, byl na počtvrté zatlačení venku). Když se trošku připravíš a v hlavě to budeš mít srovnané, i ten strach z "neznáma" bude menší a překoná ho těšení na miminko.
