hypochondrie jak se jí zbavím?
Ahoj holky.
Jsem už uplně zoufalá.. pořád se neustále hlídám se vším a stresuju se a po tom mi není vůbec dobře. Vůbec nevím jak se toho zbavit. Znažím se na to nemyslet jenže to nejde.. doma už mi za to nadávají.. je mi je 15 let a já tohle nechci, nedělá mi to vůbec dobře.. nemáte s tímhle někdo taky problém? co vám třeba pomáhá nebo tak
děkuju
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.4.2013 21:33
Podle mě se nudíš a vymýšlíš blbosti. Co takhle převzít od mamky většinu péče o domácnost, víc se učit, ať už do školy nebo další jazyk, sportovat, najít si nové koníčky? Sport krásně vyplaví endorfiny, nebudeš mít na choroby ani pomyšlení, budeš utahaná padat do postele. Věř tomu, že o chorobách se s tebou nikdo bavit chtít nebude, chce to mít v hlavě nějaké pozitivnější věci. Podle profilové fotky jsi krásná holka, tak bys i v hlavě měla mít krásné myšlenky
choď víc na sluníčko, to zlepšuje náladu. -
20.4.2013 23:31Já kdysi taky měla takový podobný problém. Pořád jsem se řešila, že mám toto a toto, a jak jsem na tom hrozně, že snad brzo umřu.
Pravda je, že mě fakt to všechno bolelo. Akorát jsem všechny obtěžovala tím, že jsem o tom mluvila. Tak mi začali nadávat do hypochondrů. Tak jsem si uvědomila, že se na mě brzo všichni vykašlou, že to přeháním a přestala o tom mluvit. Teďka už si nestěžuju a je mi líp. Alespoň psychicky. 
Musíš myslet pozitivně. Podle mě ona hypochondrie je touha po pozornosti, touha po tom, aby se o tebe druzí starali a obskakovali tě, litovali, atd. Ale tudy cesta nevede. Važ si toho, že ti ve skutečnosti nic není a nevymýšlej si kraviny, nebo na tebe fakt něco vletí. Já si taky občas vyhledávám nemoci a můžu ti říct, že u všeho si najdeš něco co na tebe "sedí", to ale neznamená, že to máš. Fakt se věnuj něčemu jinému, snaž se nenudit, pak tě to k tomu bude táhnout. Najdi si koníčky, sport atd. Ale tímto to jen přebiješ, podle mě bys měla hledat v hlavě proč to děláš, jak jsem psala touha po pozornosti, lítosti, aby se o tebe starali... když na to přijdeš, můžeš to řešit. K psychiatrovi bych určitě nechodila. Antidepresiva jsou svinstva. Psycholog by pomoct mohl ale myslím, že bys to mohla zvládnout i sama, když si to uvědomuješ, musíš se snažit a řešit to. Nějaká příčina je, tak ji najdi. -
17.4.2013 20:41psycholog, psychiatr. Tohle je nemoc mozku
-
17.4.2013 21:04
Já bych se nehnala hned k doktorům
Myslím, že na tvůj věk jsou tvoje stavy "normální". Já mívala ještě horší a bez různých psychologů nebo antidepresiv je ze mě dneska normální ženská. Já mívala zase záchvaty paniky nebo jak bych to nazvala - nevím. Prostě jsem byla poblázněná puberťačka, ze všeho dělala haló, moje babička tenkrát mámě domlouvala, že jsem zralá na psychiatrii a tak. Já svoje úzkostný stavy tenkrát "léčila" hudbou a tancem Nebo co radím teď kamarádce, která je šílenej plašil a hysterák, aby si dělala dechový cvičení. Sedneš si na zem do tureckýho sedu, zavřeš oči a zhluboka dýcháš. Je to výborný relax a vyčistíš si u toho hlavu Zkus to -
15.2.2016 17:15ahoj koukam jsme na tom stejne
kdyz nato nemyslim je mě dobře ,,,cim vic premyslim tak hruza ,,jsem blazen
