Vysoká škola mě nebaví
Letos jsem nastoupila na VŠ na podobný obor, který jsem měla i na střední škole a který mě i na střední bavil (i když to bylo občas taky peklo). Po maturitě jsem byla nadšená, že je vše konečně za mnou a žádné učení, apod. a těsně před nástupem na VŠ jsem si položila otázku, proč na ní vlastně jdu a do teď sama ani pořádně nevím, zda jsem chtěla pokračovat, jelikož mám maturitu s vyznamenáním, možná jsem chtěla dál studovat, i když mě učení nebaví nebo jenom proto, ať mám titul a možná možnost lepších pracovních pozic. Po cca měsíci ve škole, ale zjišťuji, že mě celé dny ve škole, tak akorát unavují a poznámky, které si za týden udělám a chci si je pak přepsat do jiných sešitů, nejsem schopna přepsat a teď se mi všechny poznámky nahromadili. Do přepisování nejsem schopna se dokopat a představa učení mě tak akorát děsí a vidím to dost bídně.
Myslela jsem si, že jeden semestr zkusím přežít a pokusit se třeba udělat i zápočty a i zkoušky, ale zároveň ve mě stále hryže myšlenka, že bych raději skončila a nastoupila do práce.
I když pracovní život není taky nejlepší, alespoň bych po práci udělala domácí a jiné práce, které mi nevadí a měla více času na sebe a nemusela se opět věnovat škole. To byl přesně i případ, který mě už ani na střední nebavil - sedět ve škole a pak jsem akorát opět seděla ještě doma u učení.
Nevím teď sama, co dělat. Rodiče i prarodiče jsou na mě hrdí, že jsem šla jako jediná ze sourozenců a vnoučat dál a nerada bych je zklamala, i přesto že tvrdí, že jestli se na to necítím a akorát bych se ničila, ať toho nechám. Na jednu stranu chci beztak pracovat jako dispečer nebo prostě pracovat v dopravních firmách, kde mi stačí i jen maturita a na druhou stranu už mi i ve dvou firmách bylo řečeno, že by mě rádi brali a pokud mi třeba nevyjde vysoká nebo po jejím ukončení, ať se jim klidně ozvu.
Omlouvám se za takovou slohovku, ale potřebovala jsem to někde ze sebe dostat. Zajímalo by mě, zda jste měl někdo také takové pocity a jak jste to řešili nebo jak bych to měla i vyřešit já.
P.S.: Menší dodatek - o matematice a fyzice na škole teď ani raději nemluvím, na to už dávno mozek, také nemám.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.10.2018 19:42Asi ti veľa ľudí napíše, že len vymýšľaš a máš vydržať, ale ja si to nemyslím. Vysoká škola má určite viacero výhod, na človeka sa tam niečo nalepí aj z odboru aj tak všeobecne (človek sa tam učí písať a prezentovať), ale určite to nie je niečo, bez čoho sa v živote nezaobídeš. Ak sa budeš do toho nútiť aj tak vyhoríš a nakoniec to nezvládneš, nemá zmysel v tom pokračovať. Naviac to nie je konečné, poznám ľudí, čo sa po roku v práci vrátili na denné alebo po pár rokoch na externé a na ďalší "pokus" to dali. Nie každý je stavaný na vysokú školu, alebo potrebuje do toho dozrieť, netreba sa pre to cítiť ako idiot.
-
25.10.2018 20:21
Vysoká není pro každého. Mě tedy tenhle způsob výuky vyhovoval, přesně jsem věděla kdy bude průběžný test, kdy zápočet a zkoušky. Studentský život a plno nových přátel
Ale je fakt, že to není pro každého, různé obory a různé náročnosti, zkouškové je někdy síla. Zkus se poptat ostatních na materiály, většina se dá někde sehnat, koukni na primáta 
-
26.10.2018 6:10Záleží hodně na oboru, ale třeba u nás byl prvák největší nuda a každý další ročník zábavnější a zábavnější. Tak zvaž jestli nejde jen o to prokousat se tím začátkem. Poznámky asi nikoho nebaví a přepisovat všechny? To by mě kleplo.
Spíš jsem si je někdy od někoho před zkouškovým okopírovala. 
Abych si dala dohromady co mi chybí a tak. -
26.10.2018 14:21Mám trošku podobnou zkušenost, od pomalu základky rodina pořád počítala s tím že automaticky půjdu na vysokou, ve škole mi to šlo. Udělala jsem maturitu na gymnáziu a šla na ní. Rodiče mě tlačili akorát do učení, vše ostatní nebylo důležitý, hlavně abych jí dodělala a měla titul. Po třech letech a opakování druhého ročníku jsem odešla. Ztratila jsem tři roky abych plnila sen někoho jiného (já chtěla studovat pedagogiku, vždycky jsem chtěla pracovat s dětma, ale to se doma moc nelíbilo tak jsem na to nešla).
Začala jsem pracovat, žít sama a po svém a po roce pauzy jsem nastoupila na dálkové studium toho, co jsem vždy chtěla dělat.
Co tím chci říct? Na tvém místě, jestli máš maturitu z něčeho odborného a pracovní nabídku a myslíš si že tak budeš spokojená, bych já ze školy odešla (nebo zkusila vydržet do konce semestru aspoň) a šla do práce, ale to je můj názor, nemusí to být pro tebe správná cesta.
přeju hodně zdaru
