Věčně negativní chlap
Ahoj holky,
žijeme s partnerem 11let. Čím déle jsme spolu, tím víc mi vadí jeho brblání a negace. Má neustálý problém s penězi. Jako dva svobodní lidé bydlící ubrodičů jsme se nestarali o finance toho druhého. Platili jsme vše napůl a on s dvojnásobným příjmem než jsem měla já, utrácel do dluhu a já byla schopná i nasporit. Na dovolené brblal, že musel platit vstup do lesa (na mechová jezírka), že parkovné je drahé, že ho to nebaví a všude je plno lidí. Až zpětně řekl, že chtěl být doma aby ušetřil. Jeli jsme na dovolenou 1x ročně každý za své. Asi jsem si na to zvykla, ale teď spolu už několik let žijeme a on pořád brblá, že tamto se mu nelíbí. Posledně semnou šel na procházku s kočárkem a po příchodu domů mě sjel, že vlastně nikam jít nechtěl, protože byl unavený z práce a on chce doma čas na kávu v klidu. Když jsem čekala dceru, měla jsem rizikové a jeli jsme na výlet jen jendou a to na jeden den. Chtěla jsem do hor 100km daleko. On mi po příjezdu řekl ,,víš kolik ten tvůj blbej výlet stál?" Já měla do té doby obrovskou radost, že jsem konečně z domu venku. Po porodu zase brblal, že malá brečí a on to nezvládá. Pak, že chce každý den chvíli klid po práci u kafe, jídla a kouknout na videa. Protože on chodí do práce a potřebuje klid. No mě ho nikdo nedal. Babičky na hlídání nemáme a já se musela ohánět, protože on malou ani nevykoupal, nenakrmil, pokakane pliny se štítí. Už mi kolikrát rupnou nervy a on vymýšlí jak na něj mám být milejší, víc ho hladit, líbat a bude to jiné. Nezdá se mi to. Kdysi u nás sex a pozornost fungovala a stejně brblal. Co dělat? Co s tím?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.6.2019 6:28
Někdy mě fascinuje s jakými chlapy jste některé schopny žít.
-
24.6.2019 7:47Ahoj, jde opět o komunikaci mezi vámi a o tom, že on je sobec. Myslí pouze sám na sebe. Řekni mu, co cítíš, to co jsi tu napsala. Pokud to nepochopí, je to beznadějné.
-
24.6.2019 8:26Žít se sobcem je otrava, navíc pokud zatajoval dluhy? Nic moc základ pro šťastnou rodinu. Výlety bych podnikala sama a při plánování si ještě rýpla, když teda nemá čas a potřebuje odpočívat, tak odjíždíme sami s malou. Chlapi nesnáší pocit, že jsou zbyteční a ženy si poradí bez nich. Co Vám taky jiného zbyde? Budete kvůli despotovi sedět doma na zadku?
-
24.6.2019 23:13
To se špatně radí. Ať budeš dělat cokoli, tak on se pravděpodobně nezmění. Mám to dost podobně. Často si pokládám sama sobě otázku, jestli chci takhle žít po zbytek života nebo jestli není lepší to zabalit
Ale jsem na to velkej srab a hlavně mám pocit, že už jsem propásla tu správnou dobu, že teď bych si spíš přidělala víc problémů.
Řekla bych, že pořekadlo "láska je slepá" je hodně pravdivé. Kdysi jsem spoustu věcí přehlížela, které teď fakt jako nesnáším. Jsme spolu 14 let. Tenkrát by to bylo jednoduché odejít, ale dnes máme 2 malé děti a hypotéku na krku. S dětma se mi hodně změnily v životě priority, ale pro manžela jsou spíše přítěží. Žil si tak, že se spíš jen flákal, ale mě už ten život ubíjel. Ráno vstávat do práce, po práci přijít domů, nachystat si něco k večeři, vyvalit se u televize, jít spát a ráno znova dokola. Víkendy v podstatě proflákal u televize nebo u počítače. Něco jako výlet u nás nikdy nebylo. Jen vyjímečně, když nás vytáhl jeho nejkámoš. A to na ten výlet jel vlastně vždycky kvůli němu, pěkně si s ním pokecal a já ho nezajímala. Jednou ročně jsme jezdili teda na dovolenou. Vždycky remcal, ale nakonec byl spokojený. Já totiž vybírala pečlivě. Je náročný a na peníze nehledí, takže jsme jezdili na ty "lepší" dovolené.
Pak jsem naznala, že je na čase pořídit si dítě (už nejsem nejmladší). Šla jsem do toho s tím, že se to všechno změní a nebudu mít ten nudný stereotypní život. V době těhotenství jsme se rozhodli postavit dům. Dokud se stavělo, tak bylo spoustu zařizování a řešení různých věcí, že jsem to nějak extra nevnímala, jak to všechno je. Než jsme se nastěhovali, tak se nám narodílo ještě dítě číslo dvě. Teď už bydlíme skoro dva roky a mě ten život ještě víc ničí. Děti mají nějakou blbou povahu, vůbec neposlouchají, jsou nezvladatelné. Chlap se tváří, že je má rád, ale nějak moc si s nima nehraje a jen ho ruší v jeho klidu. Rád by si jako kdysi lehl po práci k televizi a jen tak se flákal s mobilem v ruce, jenže děti tu lítají, dělají rámus, všude se válí hračky, o které zakopává, ničí barák, který "postavil" atd. Věčně se kvůli tomu hádáme. On mi vyčítá, jak jsem mu dětma pos.ala život, jak už se mu nevěnuju, sex skoro žádný (já na to nemám vůbec náladu spát s chlapem, na kterýho jsem věčně naštvaná...). Za poslední rok si pořád říkám, že jsem psychicky skoro na dně. Pořád se dopuju čokoládou na uklidnění a akorát jsem pěkně přibrala, že se skoro až stydím vyjít mezi lidi
Jsem srab s tím vším něco dělat. Problém je ještě v tom, že nemám žádnou kamarádku, jsem stále na mateřské, takže zavřená celý den v tom baráku jen s dětma, on si se mnou povídat nechce, protože věčně nemá náladu. Moje rodina je na druhém konci republiky. Kdybych s ním skončila, tak bych se vrátila zpět, protože kromě chlapa mě tu vlastně nic nedrží. Jenže jsou tu teď ty dvě děti. Jako nějaká střídavá péče nebo víkend každý dva týdny přes 300 km daleko je nepředstavitelné a k tomu ta hypotéka.
Takže to u sebe vidím na ještě tuny čokolády. Myslela jsem si, že jak se vrátím do práce (ještě rok to teda nebude), tak se to trošku zlepší, když budu zase v tom fajn kolektivu, kde si aspoň trochu popovídám. Jenže teď jsem zjistila, že všechny kolegyně tak nějak utekly nebo už se chystají a jsou tam mladý pipiny, se kterýma nemám vůbec nic společnýho. Tak se toho návratu spíš taky děsím
Pardon za tak dlouhý příspěvek, ale potřebovala jsem se taky někde vypovídat.
Poradit ti teda neumím Jen jestli to jde a není to tak komplikovaný jako u nás, tak se na to možná vykašlat a jít dál....
Držím palce, ať neskončíš jako já
-
25.6.2019 14:47
A co to zkusit jinak? Trosku vyuzit moudrost nasich babicek. Nerikam uplne upozadnit sebe, ale zkusit se vic vzit do tech chlapu. Oni to taky nemaj lehky, drou, zivot jim utika mezi prstama, ta rodina je taky vysiluje...zkus v sobe najit tu silu, dat mu vic lasky. Ja vim, ze je to hodne tezky, kdyz je clovek doma s deckama. Jsem na tom podobe. Ale me tohle funguje. Bohuzel. Jak roka psycholozka Prekopova - omaminkovani. Ja vim, zni to desne. Ale zkusila bych zavez pevnejsi pravidla - vezme si malou, treba jrn na pulden v tydnu uplne na starosti. Ty nebudes delat nic v domacnosti, ale jen neco pro sebe. A najdes v sobe vic lasky pro nej, vic pochopeni. Ostatni dny budes mit malou ty a budes se snazit, aby mel vic prostoru pro sebe. Mnoho muzu jinak fungovat nedokaze, bohuzel.
-
27.12.2022 11:47
S takovým chlapem bych nevydržela ani minutu. To já potřebuji aby se mně někdo věnoval, jen co je pravda. Ale zase je pravdou že ten můj se také o něco stále snaží. Asi abych se cítila jako na vesnici když jsme žili s rodiči a měli jsme třeba na zahradě https://zahradnijezirka.net/stavba-zahradniho-jezirka_k38/plastova-zahradni-jezirka_k117/ plastové jezírko.
