Umístění postýlky

Otázku položila: Bývalá uživatelka #20132 27.10.2010 17:41

Chtěla bych se zeptat řeším ted trošku kam dám postýlku,jestli je dobré si ji nechta v ložnici u postele/ale to se zas přítel asi moc nevyspí do práce) nebo jestli se mám dostěhovat s postýlkou do obýváku a nebo ještě jedna varianta jestli dát miminko rovnou do malého pokojíčku u ložnice aby spalo jakoby odděleně a zvykalo si že spí samo a nechtělo pak buhvi do kolika let spát s náma...co si myslíte že je nejlepší?moc děkuji za rady..

strašně moc děkuju všem za své názory a vlastně jsou ve směs stejné,takže to asi udělám taky tak jak píšete...pěkný den a ještě jendou děkuju

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • No holky.. já nevím.. ale všichni mají miminka na začátku u sebe u postele... nedokážu si ani představit dát dítě hned pryč.. a myslím, že se to ani nemá...

  • No tak..a ty se nechceš vyspat? Uvidíš, až se miminko narodí, pokud budeš kojit, tak se vyspíte nejvíce všichni, pokud bude miminko co nejblíže u tebe a ty to, že chce kojit zaregistruješ ještě dříve, než se stačí úplně probrat-prostě strčíš prs a ono opět usne, aniž by vyřvávalo-různým přenášením a pokládáním po usnutí můžeš narušit jeho spánkový režim (pravda, možná jsou i taková miminka, kterým naopak tato blízkost úplně nesvědčí, ale to snadno poznáš a zařídíš se podle toho).

    Takové jedno řešení je odendat bočnici z postýlky, matraci dát do stejné roviny s vaší matrací..když dítě začne spát poměrnou část noci, tak třeba bočnici opět nasadit..ovšem mě se takto blbě kojilo, tak mám miminko u sebe (a manželskou postel výhodně pro společné spaní v rohu místnosti) a vyspíme se všichni-nemám strach, že bych si ho nějak rozmazlila, až bude zralé, bude spát samo..Ovšem někdy se mi zdá, že v dnešní době se chce hodně věcí, co nejvíce uspěchat a člověk i podlehne nátlaku společnosti, ale já si s klidným svědomím můžu toto dovolit..Mám, to osobně odzkoušeno, že takovéto "rozmazlování" není vůbec naškodu o rozmazlování se totiž vůbec nejedná, jde jen o naplnění přirozených potřeb..

  • Já osobně bych nad tím vůbec nepřemýšlela. Postýlku bych umístila co nejblíže tvojí postele. Budeš v noci několikrát vstávat, kojit, přebalovat, ne-li i převlíkat, tak si to co nejvíce ulehči. A to, že by si mimčo zvyklo spát jen u vás, je podle mě nesmysl. Je to novorozeně, to tě potřebuje co nejblíž. Později záleží už jen na vaší důslednosti. My kluky stěhovali v 9 měsících a druhýho v 7 měsících.

  • Mám malou holčičku v lednu bude mít tři a abych pravdu řekla nedokážu sipředstavit, že bych miminko neměla v postýlce u své postele, za prvé by to pro mě bylo v noci náročný a za druhé miminko má cítit někoho na blízku, můžu v klidu říct, že malá brala úplně v pohodě přechod do pokojíčku, dávala sjem ji tam spát odpoledne a pak i večer a nebyl jediný problém :o) chce to pomalu a jistě, ale určitě bych endala pryč hned malé miminko :o)

  • Přemýšlím nad tím samým. Buď mít košíček u postele, nebo malou hnedky šoupnout do postýlky vedle do pokojíčku. Pár známých dali mimi hnedky vedle do pokojíčku, tak nevím.

  • My se s přítelem těšíme až s námi bude spát miminko v posteli :-) Bude to pohodlné pro mě i pro něj.Pokud bude miminko plakat, tak jsem vedle něj, můžu ho hned kojit a přítele to ani neprobudí :-) A s odnaučením si hlavu nelámu, na historky typu, že se to dítě roky neodnaučí nevěřím, protože i dítě chce mít svoje soukromí..

  • Ahoj. My jsme dali postýlku do pokojíčku hned vedle ložnice. Když jsme si malého přivezli z porodnice, kde jsem si zvykla vidět na něj jak otevřu oči, nastěhovali jsme postýlku hned vedle mé poslele. Manžel většinou ani nevěděl, že jsme byli v noci vzhůru - takže ho malej nijak zvlášť ze spánku nerušil. Ve 4 měsících jsme postýlku dali zpět "za zeď", v roce a 3 měsících už dostal svůj pokojíček, který je přes obývák a ještě chodbu. Teď mu bude skoro 5 spí sice u sebe v pokojíčku, ale usíná u nás v ložnici (pak ho přenášíme) A když má manžel noční, spí se mnou rovnou. Takže my jsme ho "odstrčili" celkem brzy - právě proto, aby si moc nezvykal spát s námi a stejně se přes různá období, do tý naší postele vlastně nastěhoval. Podotýkám, že do těch 15ti měsíců usínal sám. Teď chodí spát až kolem 21 - 22 hodiny, takže jde prostě rovnou s námi. Asi se to nedá naplánovat předem, chce to důslednost a trvat si na svém, ale taky se postupem času mění názory nás rodičů. Realita je někdy jiná, než si myslíme, když děti ještě nemáme.

  • Také máme postýlku v ložnici. Malému je rok, ale stále se často budí, občas v noci i jí. Ale má vcelku neklidné spaní a když si představím, že bych za ním lítala přes celý byt, zbláznila bych se. Teď mu rostou stoličky a je to o to napínavější :o)Neumím si představit, že bych po příchodu z porodnice na malého neviděla. Byla jsem vystreslá z každého jeho zafunění. Kojila jsem každé dvě hodiny, xkrát za noc přebalovala. Jsem ráda, že jsem si ušetřila řadu kroků tím, že postýlka je v ložnici. Jinak manžel spává často v obýváku, nebo tam spím občas já a manžel převezme štafetu. Malého dám do pokojíčku, až vydrží spát celou noc bez toho, aby se budil na jídlo, hledal dudlíka, nebo si šprajcnul nožičky nebo ručičky do šprincliček od postýlky. Prostě až bude spát klidně. Do postele jsem si malého také často brala, když byl menší a ještě nelezl a nechodil. On mi teď totiž z postele i v polospánku utíká, protože je takový trochu akční. A já mám strach, aby nespadl. Ale docela mě to mrzí, že se s ním nemůžu "šušňat". Zjistila jsem, že není nic krásnějšího na celém světě, než když vás obejme vlastí dítě, které s důvěrou usíná ve vaší náruči. Asi jsem sentimentální :o)))

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 210 otázek, kterým se dostalo 271 553 odpovědí a 409 730 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se