Těhotenství v 17

Otázku položila: Anonymní uživatelka #392774 8.9.2018 11:06

Pěkné dopoledne,
můj dotaz bude psán nejspíše slohovkou, neboť si myslím, že je dobré začít úplně od začátku. Hned bych chtěla upozornit, že mě pravděpodobně někdo z vás odsoudí a bude si ťukat na čelo. Uvědomuji si to, ale i tak se potřebuji svěřit a možná dostat nějakou radu...

Začněme tedy od začátku. V sedmnácti letech je nejspíše to období, kdy mladí lidé objeví ten svět dospělých. I já nebyla výjimkou. Pravděpodobně to znáte. Alkohol, večírky... A tak jsem se jednoho letního večera ocitla na naší vesnické akci. Pevně rozhodnutá, že se alkoholu ani nedotknu, jsem to nakonec porušila. Jak už jsou všichni opilý, jaksi to nezvládám. Byla jsem zvána a neodmítala. Po nějaké době se to na mě samozřejmě projevilo. V tu chvíli se na obzoru objevil kluk, klukem bych ho asi neměla nazývat, neboť je mu přes dvacet, který byl nějaký smutný. Přisedla jsem si a spolu si začali povídat. Dozvěděla jsem se, že se před pár dny rozešel se svou přítelkyní. Bylo mi ho líto... Pozval mě na drink a pak na další. Upřímně... Svět se se mnou točil a když jsem se konečně nějak probrala, došlo mi, že momentálně spolu spíme. Bohužel si nepamatuju, kdy jsme odešli, prostě nic. Ze strachu jsem mu řekla, že musím odejít a šla jsem. Teprve druhý den mi došlo, co jsem to udělala. Panna jsem nebyla, ale nikdy si mi nestalo, že bych se vyspala takhle s někým. Toho kluka už jsem znala předtím, ale že bychom se mohli nazývat kamarády, to opravdu ne. Spíš jsme jen o sobě věděli, že existujeme. Nastal strach, že ho potkám. A já ho několikrát potkala, vždy jsem sklopila hlavu a dělala, že to vůbec nejsem já...

Pořád jsem si ještě neuvědomovala ta rizika, když v tom jsem zjistila, že mám zpoždění. Těhotenský test i doktor mi oznámili tuhle novinu. Těhotenství. Obrečela jsem to a po dvou dnech musela s tímto zajít za mamkou. "Jsem těhotná," oznámila jsem a mamka byla v naprostém šoku. Co ale překvapilo i mě samotnou bylo, když jsem jí řekla, že nemůžu zabít vlastní dítě a musím si ho nechat. Hádky, usmiřování, slzy, objetí. Asi takhle bych popsala celý den. Rozhodla jsem se proto, že jsem přeci byla dospělá na sex, tak bych měla být i dospělá na to, co se může stát. Mamka ze mě několik hodin vytahovala, kdo je otec, ale já to prostě říct nemohla. Vím, kdo je zač a opravdu mu nechci tímto ničit život. Sama to dítě neberu tak, že by mi zničilo život, ale nechci jej do toho zaplétat. Říkám si, že bych mu to mohla aspoň oznámit, ale nezaplétat ho do toho. Co myslíte? Já vím, na tohle by měli být opravdu dva... Další věc je, že studuji a bydlím na intru. Dá se tohle zvládnout? Miminko se má narodit na jaře, ke konci školního roku. Domluvili jsme se, že bych s miminkem byla prostě první tři měsíce, neboť hned potom jsou prázdniny a pak bych dostudovala poslední ročník. Několik měsíců bych jej vídala jen o víkendu. Nevím, jak to všechno zvládnu a opravdu nechci mojí mamce šupnout své dítě, aby se starala a já se na něj vykašlala, taková opravdu nejsem. Chci se toho chopit zodpovědně. Jenže nevím, jak. Byla tady možnost, že bych dostudovala až později, ale to jsme zavrhli.

Nevím, jak se vyrovnám s okolím. Bydlím na malé vesnici, kde se vše šiří velmi rychle. K tomu navštěvuji nedělní mše, neboť jsem křesťanka a i miminko mám v plánu nechat pokřtít. Říkám si, co si tak o mě pomyslí? Ano, jsem přesně ten člověk, který si bere názory ostatních velmi k srdci. Krom toho musím tohle oznámit celé rodině. Bojím se, že tohle nepřijmou. Sama jsem ještě dítě, které si jen myslelo, že je už dostatečně dospělé. Mám strach, že to nezvládnu psychicky...

Čekám jakékoliv reakce, i ty velmi negativní, ale i tak děkuji za cokoliv, co by mohlo pomoct.

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Nechápu tu větu ,,nechci otci dítěte kazit život,, tak snad na tom má taky podíl, ne? Přece se nerozhodneš ochudit dítě o otce? I když předpokládám, že se k tomu nepostaví jako chlap a bude dost vykolejený. Ale už se stalo. Postarat by se měli oba.

  • petulinkaa138.9.2018 11:17

    Hele, v životě každý udělá nějakou věc, které pak lituje, ze se stala a někdy to zanechá nasledky, v tvém případě těhotenství. No, za sebe ti můžu říct, ze ses k tomu postavila dobře (osobně jsem nemela na to nechat si dítě v 16ti) a pokud máš podporu rodiny je to dobre, kazdopadne to bude zátěž jak pro tebe tak i pro mamku, ale vše si časem sedne. Každopádně by otce určitě chtělo informovat, byli jste na to dva, jak ses rozhodla je hlavne na tobě, ale uvidíš jak se k tomu otec dítěte postaví, třeba budeš překvapená, bude ti každá pomoc dobrá i ta financni. Drzim ti palce a neboj, vse se da zvládnout, nekdo na to má si nechat dite takto brzy někdo ne, je to kazdeho vec, takže za me máš můj obdiv, ze ses tak rozhodla a moc ti v tom drzim palce, lehké to nebude ještě skloubit skolu, ale mimco ti vše vynahradí ;-)

  • Co se stalo, se stalo. Budes to mit tezke, ale ja bych na potrat taky nesla. Otci ditete to ale urcite oznam a nech ho zapsat do RL. A ke skole - byt tebou, skolu bych prerusila a zustala aspon rok doma. Mam kamaradku, ktera otehotnela v 16, skolu prerusila na dva roky (vic to nejde) a pak v pohode dostudovala a kdyz pak maly nastupoval na zakladku, tak ona nastupovala na vysokou ;) a ted ma s jinym (manzelem) dalsi 3 deti ;) Drz se

  • Mne zaráží to, kdo očekává, že by se o tvé dítě staral během týdne. Ze ty si prijedeš že školy vysmata bez zátěže a někdo to celý týden oddre za tebe. Dítě není jen panenka na hraní, ale celodenní 24h péče. Kdo ji bude dělat, když hodlas hned po prázdninách nastoupit do práce a odejít od dle tvých slov 3mesicniho miminka? Kdo k němu bude v noci vstávat, když se bude budit, kdo s ním bude chodit k lékaři, na procházky, vařit mu, pečovat o něj a uspávat?

  • Jitinka8.9.2018 11:22

    Ahoj. Rozhodně tě neodsuzuju . Stalo se. A jsi dobrá, ze se k tomu stavíš celem a nejdes jednodušší cestou potratu . Myslím si, ze otci bys to měla oznámit, ať se sám rozhodně, jak se ho to bude týkat. Byli jste u toho oba, takže následky musíte nést oba. A s tou školou, napadla mě možnost dálkového studia. Přijde mi, ze kdybys miminko viděla jen o víkendech, tak se ochudite o spoustu společných zážitků.

  • Co se stalo se stalo. Ale.... Nechces otci ditete kazit zivot? Tim, ze mu reknes, ze jsi s nim tehotna neznamena, ze mu nejak zkazis zivot. Pokud ses rozhodla si miminko nechat, tak by i on mel mit pravo vedet o tom, ze bude mit dite. To, ze od nej nic nechces mu rovnou rekni, uvidis jak se k tomu postavi on sam. Treba se bude o sve dite zajimat, treba ne, ale vedet by o nem mel.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 468 otázek, kterým se dostalo 272 363 odpovědí a 410 242 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se