Stěhování od rodičů
Ahoj holky, jak jste prožívaly stěhování od rodičů a v kolik jste se stěhovaly ? Mne je 20, mám přítele skoro 3 roky a stehujeme se spolu. Nejdřív jsem si říkala jak je to super a těšila jsem se, ale jak se to blíží tak mi je hůř a hůř. Definitivně se máme stěhovat dnes, včera jsem si do bytu navezla věci a celou cestu tam jsem prořvala. S rodiči mám skvělý vztah, nemohla jsem si přát lepší rodiče a stejně tak mám skvělý vztah se svým bráchou. Naštěstí s rodiči pracuju, takže aspoň teda tátu uvidím denně, mamku asi ne ale taky často. Říkám si že na to asi nejsem ještě poradně připravena a úplně se mi tam přestalo chtít. Poradíte jak se s tím vyrovnat ?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.9.2018 8:55Já teda neporadím, ale přidám svou zkušenost, trochu jinak než ty - odstěhování od rodičů ve 22 letech, ze sev. moravy do prahy. Na moravě po škole skoro rok na pracáku, skoro bez přátel, rodiče nic moc, hádky, nemluvení, nuda i v městě... na stěhování a změnu jsem se těšila. Dodnes toho nelituji a řekla bych že to bylo to nejlepší co jsem kdy mohla udělat. Porvala jsem se i s nedostatkem peněz, na vše co jsem potřebovala jsem si sama našetřila, a postarala se sama o sebe
Je vidět, že máte dobrý vztah a jsi na rodiče do určité míry fixovaná. nemyslím, že by to bylo špatně. I ten strach je normální, přeci jen je to velká změna
Ale když se stěhuješ s přítelem, musíš počítat taky s tím, že se teď staráte o sebe - už nepůjde zavolat taťkovi nebo mamce, aby ti pomohli, něco zaplatili nebo za tebe něco zařídili. Musíš teď být mnohem víc samostatná, ale jste na to dva, tak to půjde
Ať se vám dobře bydlí -
10.9.2018 9:10Já se moc těšila na bydlení s přítelem. S rodiči mám dobrý vztah, ale jsem povahově stejná s mamkou a čím jsem starší, tím víc jsem radši, že mám svoji domácnost a můžu si věci dělat po svém
První odloučení bylo s odjezdem na vysokou, takže 5 let přes týden pryč, viděla jsem je jen víkendy. Teď jsme se s přítelem stěhovali do již druhého bytu a je to moc fajn. Vše si děláme jak chceme my sami, s mamkou a tátou si často volám, navštěvujeme je už méně častěji, protože bydlí poměrně daleko. Určitě to bude fajn, navíc když rodiče budeš vídat v práci -
10.9.2018 9:28Já se poprvé stěhovala cca ve 23 letech, ale nijak daleko, nejdřív po Praze, pak kousek od Prahy a navíc jsem studovala VŠ, takže žádný plný úvazek. Rodiče vídám hlavně o víkendech a v týdnu někdy jezdím za mámou. Myslím, že na tom v tomhle budeš i líp, když s nimi pracuješ. Jsi mladší, ale neznamená to, že nejsi zralá, vždyť vyděláváš, máš dlouhodobý vztah, spousta holek v tvým věku by i tyhle věci brala jako obrovskou změnu v životě, ty už seš dávno na půl cesty. Bude to jako s kamarády, máš na ně tolik času, kolik si dokážeš udělat. Není to přece žádná definitivní čára. Je to možnost poznat, jak bude to soužití s přítelem fungovat, po třech letech vztahu je to teda už na čase. S kým jiným bys to měla zkusit, když ne s ním? Zkus se nenechat deptat tím pocitem, že končí nějaká éra, nekončí, je to takhle v pořádku, je to pokračování.
-
10.9.2018 15:22
Stěhovala jsem se v 18,5
doma mi určitě špatně nebylo, ale chtěla jsem samostatnost a tim, ze jsem se s rodiči viděla dost casto, tak mi to nepřišlo, pro mamku to bylo asi horší zmena, ale ja uz byvala vic pryč takže to nebyl takový šok pro všechny je to teď pro tebe nezvyk, zachvili ti přijde divný, že by ses měla vrátit neboj 
ve 20ti ideal věk, lepší než bydlet a neosamostatnit se jeste v 35ti -
10.9.2018 18:21Já jsem to prožívala dost podobně a to jsem se stěhovala nejdřív s bráchou. A ještě nám rodiče nechali klíče od bytu a řekli ať kdokoliv přijdeme a berem to jako že máme 2 bydliště. Ale jejich podpora a důvěra že to zvládneme byla důležitá. I když i máma to obrečela, jen tak z dojetí (byli jsme poslední ze 4 dětí). Ale pak jsem si po pár dnech zvykla a zjistila jsem, že to bylo obrovské vnitřní osvobození a možnost dospět. Teprve v tu chvíli jsem začala zvládat spoustu věcí který jsem u maminky prostě nedokázala vzít za své. Bylo mi o pár let víc a asi by bývalo bylo lepší, kdyby to přišlo dřív. Takže hlavu vzhůru a moc držím palce! Jestli se máte s přítelem opravdu rádi, tak brzy pocítíš to štěstí a že je to takhle správně, byť je to dojemné, že už jsi vyrostla.
-
10.9.2018 23:12
My sme mali dosť zložitý vzťah, takže som sa stále snažila dostať z domu (čo sa mi viackrát teda aj podarilo). Teraz bývame 5 minút od seba a posledný rok máme naozaj pekný vzťah... No už máme každá svoju domácnosť, svoj pokoj... Keď som sa práve naposledy sťahovala (myslené sťahovať na stovky km), čo bolo z ČR k mame (dočasne) - v ten deň som sa strašne zosypala, bola to pre mňa veľká zmena z Prahy, kde som mala bývanie, prácu a nejaký rozbehnutý život prísť zrazu do rodného mesta, kde som práve vlastné bývanie ani prácu nemala... Človek sa bojí veľkých zmien, bojí sa, či si poradí, ale ono to o pár dní prejde, sama uvidíš, že s rodičmi sa aj naďalej budeš dosť vídať a časom si tiež zvykneš na vlastnú domácnosť a vlastný pokoj
-
21.5.2020 7:41Já jsem se stěhovala ve 20 do malého podnájmu v Praze. Chodila jsem tam do školy, takže jsem si tam našla kamarády a pak i práci a v Praze jsem chtěla zůstat. Vloni jsem se stěhovala znovu. S přítelem jsme se rozhodli bydlet spolu, ale můj i jeho byt byly dost malé, takže jsme hledali něco většího. Když jsme se začali stěhovat, tak jsem nevěřila, kolik mám věcí
Sami bychom to stěhovali tak dva dny Využili jsme proto tuto společnost https://www.stehovanivrana.cz/stehovani-bytu/ , pro kterou je stěhování bytů praha hračka. Za den jsme byli přestěhovaní a i jsem měla na hrubo narovnané věci v novém bytě.
