Rozchod po dvou letech, jsem zoufalá

Zdravím Vás, dámy
Takže, před 3 týdny se se mnou rozešel po dvou letech krásného, bohužel ne vždy, vztahu. Poslední dobou jsme se prostě až moc hádali, oba jsme z toho byli nešťastní, ale ta láska nás vždycky tak nějak spojovala, tak jsme to vydrželi. Myslela jsem si, že spolu všechno zvládneme a že když už, tak se rozejdu já s ním, že já mám samozřejmě navrch. Taková naivní myšlenka, musím se za to sama sobě smát. Před měsícem mi řekl, že si to musí všechno srovnat v hlavě. Po týdnu jsem za ním jela s tím, že se rozejdeme. Ale doufala jsem, že si to ještě rozmyslí. Nerozmyslel a i přes můj pláč a spoustu slov.. Jela jsem domů, hned jsem mu psala. A on že neví co dál. Pak jsme si tak nějak psali, za pár dní jsem za ním jela, trošku jsme se opili, on si přede mě klekl se slovy jak moc jsem mu chyběla a jak mě miluje a jak moc by to chtěl navždy. A byli jsme zase spolu. Krásných 10 dní vážně. Polibky, doteky, všechno jako na začátku, nádhera. Zase jsme si sebe užívali a nehádali se. Pak přišel fesťák. Měla jsem u něj spát. První den všechno v pořádku až teda na ten večer. Nepohodli jsme se kvůli naprostý kravině a pak se hrozně pohádali a já musela spát u kamarádky. Druhý den ráno mi přinesl věci, že jsme fakt skončili, že už na to nemá. Ten den pokračoval fešták a ani slovo jsme si tam neřekli. Jenom pak večer už tam ležel, nemohl ani chodit, já brečela, chtěla jsem mu pomoct a on mě poslal do háje. Další dny jsme si zase psali, já ho prosila a on pořád já nevím, nevím.. Teď v pátek jsem šla s lidma do hospody, bavila jsem se a pak mi řekli, že tam má přijít, no jo, zlo mít společný kamarády. Ani mě nepozdravil, ale pokukovali jsme po sobě. Já jsem si ho pak odchytla, že s ním chci mluvit. Hrozně dlouho jsme se líbali, objímali, on mi řekl, že mě chce, držel mě za ruku, doprovodil na bus a snad i řekl, že někdy přijede za mnou. Pak jsem mu ještě volala a on že to stejně nebude fungovat a že už nechce, že ho ty hádky bolely, že má teď nějaký svoje problémy a že prostě nechce. Včera celý den jsme si psali, já brečela, prosila a on pořád váhal, ale nakonec si zase prosadil svojí. Říkal, že by to všechno chtěl, ale že prostě nechce, což jsem teda nepochopila.. No já jsem úplně v prdeli, dala bych za něj cokoliv, ještě když vím, že musel tolik váhat a že mě pořád má rád. Myslela jsem, že mu nechám nějakej čas, taky si to všechno srovnám v hlavě a když usoudím, že by to mělo ještě cenu, tak bych třeba něco zkusila. Snad mi nějaká poradíte