Psychicky vyčerpaná - co semnou je?
Ahoj, ani jsem nevěděla, co napsat do popisku, vystihla jsem jen to, jak se momentálně poslední týden možná už víc cítím. Nejhorší je, že nemám ani pořádný důvod, proč se tak cítit. Pravdou je akorát to, že jsem tento rok měla opravdu složitý, od nemoci blízkého člena, po ztrátu zaměstnání a pár měsíců vyživání od koruny ke koruně, taky hodně věcí na řešení apod. Nakonec jsem vše zvládla a troufnu si říct, že už je to nejhorší zamnou, člen je téměř uzdraven, zaměstnání mám s dobrým platem, a já tak nějak doufám a cítím, že to byl prostě jen těžký rok aby se vše mohlo změnit k dobrému, a věřím, že bude příští rok už super a já začnu konečně super život. Ale přesto se poslední týden možná už dva cítím hrozně. Jsem unavená psychicky i fyzicky. I přes pozitivní věci které se dějí mám pocit že dokážu vnímat jen ty negativní které ještě občas trošku jsou, nebo spíš já z komára udělám velblouda, mám vtíravé myšlenky co když se něco pokazí atd. Možná ztratím jednoho stálého partnera s kterým jsem to táhla od léta, od začátku jsme se domluvili že půjde jen o kamarádství s výhodami ale čas jsme spolu trávili i jinak než v posteli a mi na jednu stranu přišlo že tam je něco víc. Nejsem asi zamilovaná ale mrzet mě to bude ráda ho mám, před pár dny mi napsal že chce ke mě být upřímný a že je v kontaktu s ex a že se k sobě sice nevrátí ale že si myslí že jiné holce takovou lásku už nedá a že to prostě u nás opravdu necháme jen o kamarádství s výhodami. Mě to samozřejmě k tomu všemu jak se teď citim nepřidalo a jsem opravdu smutná, unavená, a hlavně pociťují pocit méněcennosti, toho že jsem sama, osamělá..na jednu stranu pokud začínám se vším od začátku vím že bych ho asi měla nechat jít protože on patří do té minulosti složité..ale víte jak to je..zabolí to. Nevím ani jak přesně popsat muj stav, myslím že deprese to snad není, ale je pravdou že ráno se mi moc veselé nevstava, večer mi trvá usnout, občas brečím, pocity k pláči mívám i během dne, nedokážu se z ničeho moc radovat a jak říkám, i když se za poslední dny staly i krásné a pozitivní věci, (navštívil mě nečekaně starý známý, mel zákazníka ve vedlejším baráku, dál mi pusu, polichotil mi, pokecali jsme, přijali mě konecne do práce na plný úvazek za dobrý plat, uzdravuje se člen rodiny..) nedokážu je vnímat, vnímám jen negativní, jsem pořád negativně naladěná, a hrozně vše prociťuju, neodepise mi někdo pár minut a já z toho mám stav, zruší mi někdo venek, mám z toho stav, přijde sebemenší problém, je z toho pro mě úplně malér a konec světa. Všimli si toho i někteří lidé kolem mě, kamarád mi napsal že neví co se stalo s mým chováním, a to jsme si teď jen psali, beru hrozně všechno osobně, vážně, jsem protivná..nevím co semnou zkrátka je. Možná vyhořelost? Potřebovala jsem se svěřit nějakým nezaujatým lidem, moc by mi pomohlo si přečíst nějaké rady co mám s tímto udělat. Nevím jak dlouho to takto zvládnu. Děkuji! 😊
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.12.2023 12:44
Máš toho hodně a možná je to na cestě k vyhoření. Zkus myslet hodně na sebe - zkus nějakou pravidelnou fyzickou činnost, která by ti pomohla vyčistit hlavu, čti veselé knížky a také vyváženě jíst (+ hořčík). Sice to nepomůže s trablema v životě, ale když aspoň tělo má odpočinek a dobré palivo, o trochu líp se to snáší. Držím palce, ať ty negativní situace ustanou a najdeš klik v hlavě
-
2.12.2023 19:06Dělo se ti hodně špatných věcí a dějou se další, a ty se divíš, že máš problémy se spaním a s energií? Vyhoření je silnější, já ho zažila jako totální fyzický odpadnutí, který jsem původně myslela, že je viróza, a je spojený spíš s prací. Co popisuješ vypadá na klasický depresivní a úzkostný problémy. Zkus psychologa a psychiatra. Psychologa na povídání, psychiatra na prášky. Někomu pomáhá líp jedno, někomu druhý, většinou se uvádí kombinace jako nejlepší, ale mně se za 12 let na rozdíl od snesitelných prášků (pokud považuju ranní zombifikaci za snesitelnou) nepodařilo najít psycholožku, která by mi jakkoli dlouhodobě pomohla. Ono záleží jak je člověk chytrej a kolik toho zažil a jak moc o životě přemýšlí. Kdo v životě nebyl u psychologa a neni zvyklej vůbec přemýšlet o svých pocitech, anebo je uplně blbej, tak tomu to asi dá nejvíc, ale mně přijde, že většina jen opakuje stereotypní povrchní poučky, který se vždycky lehko řeknou, ale těžko udělaj, typu "Nesmíte se těma špatnýma věcma tolik zaobírat a musíte si víc všímat pozitivních věcí".
-
5.12.2023 12:46Možná trochu pomůže, že v tom nejste sama, taky se tak poslední dobou cítím. Mám problém vstát z postele, moc nad věcmi přemýšlím a všechno si moc beru, i když by mě to normálně nic neudělalo. Myslím, že první dobrý krok je to, že se vypíšete a ptáte se na radu, to může pomoct, aspoň ty pocity ze sebe dostat. Já se snažím i dělat věci, které mě baví. Nedávno jsem si koupila nové nádobí z https://www.litinove-nadobi.cz a pořád něco vařím a peču. A hlavně to pak rozdávám a mám z toho radost. Nebojte, je to jenom období a bude líp!
-
19.12.2023 8:25Moje babičky vždycky říkala, že je to o tom, že člověk nemá nějaké zaměstnání a náplň života. Vždycky, když mě připadne trudomyslnost, tak jdu prostě dělat třeba něco na zahradu. A jako je to jedno, jestli dělám dřevěné ploty od https://www.pergola-drevena.cz/drevene-ploty nebo se prostě jen vrtám v hlíně. Ale za hodinu mi je lépe.
-
2.12.2023 10:53
To je prostě teď na podzim. To se nedá nic dělat. Jako mi třeba hodně pomáhají videa s kočkami na webu catlowe.com prostě se celkově snažím tak trochu víc rozptýlit a fungovat i jinak než jen prací. Ale je to těžké. Vždycky dávám tyhle zimní období dost špatně a to, že mi není zdravotně úplně nejlépe, tak to tomu taky moc nepomáhá.
