Prosím o radu-vztah
Ahoj holky, nedávno jsem tady psala otázku co mám dělat, když mi přítel sprostě nadává. Bohužel se to nezlepšilo naopak zhoršilo... zase mi sprostě nadával a strčil mě do ramene. Nejvíc mě štve, že on má prostě nejradši svou maminku a i když mu na ní něco vadí, nikdy jí to neřekne a je k ní milejší jak ke mě. Ke mě se fakt poslední dobou chová hrozně. Problém je ale, že to tak moc miluji, že se s ním nedokážu rozejít.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
31.8.2013 12:41
plně souhlasim se Single protože tuhle zkušenost mam taky......sice jsem se neodmilovala hned,ale měla jsem maličké děti a nechtěla jsem aby se na to někdy museli koukat jak jim tatínek řeže mamku........jen díky nim jsem to dokázala.....dnes je to už 4 roky a jsem štastná žena tak držím palce,protože on se nezmění.....bude to jen horší
-
31.8.2013 13:23
nohy na ramena a pryč! evidentně má sklony k násilí....chceš aby to zažily tvoje děti? a že má maminku na prvním místě se NIKDY nezmění.náš učitel psychitrie na střední nám vždycky říkal že mámánek či chorobnej žárlivec je horši než třeba alkoholik a že od nich máme utíkat co nejdál.alkoholik má totiž jistou naději na vyléčení ale mamánek ani chorobnej žárlivec se nezmění!navíc psychický ničení od takových chlapů může vést až k sebevraždě-tvojí.i takový případy jsou. jak dlouho se necháš psychicky deptat a dokonce v jeho případě i fyzicky napadat? on toho nenechá a bude stupňovat. to že ho miluješ věřím.a on tebe když se chová takhle?
-
31.8.2013 14:57
Poslechni předešlé rady a utíkej, co ti síly stačí! Taky jsem narazila na agresivního jedince. A přitom byl tak úžasný, milý a pozorný, když jsme se potkali. Taky jsem ho milovala jak blázen, byla s ním dva a půl roku, byli jsme zasnoubení... nedokázala jsem si představit život bez něj. Začalo to nenápadně, plíživě. Poznámky typu "ale moje máma..." (pro něj byla světice), potom urážky, pak hádky, sem tam nějaké ty "šťouchance" (naivně jsem myslela, že to myslí z legrace, nebo že to prostě neodhadl a použil moc síly - tak naivní jsem byla!) Ale ty následky mi za to fakt nestojí, věř mi. Já dopadla jak nejhůř to dopadnout mohlo - člověk, kterého jsem milovala a bezmezně mu věřila mě zmlátil do bezvědomí a pak znásilnil (což jsem zjistila až ex post).
Ano, málem to skončilo mojí sebevraždou. A ještě se nakonec "rozešel" on se mnou, takže já byla ta špatná, umíš si představit, jak hrozné to bylo... Zhroutil se mi svět. Přes rok jsem nedokázala mluvit s žádným chlapem, natož abych navázala nějaký vztah (výjimkou byl spolužák-gay, ten mi hodně pomohl).
Dneska po čtyřech letech si sice v sobě pořád nesu určité trauma, ale už dokážu normálně žít a bavit se s muži, navázat intimní vztah, kontakt (ale musí se na mě pomalu). A je NAPROSTÁ pravda, že jakmile jednou projeví násilí vůči ženě, už jiný nebude a bude se to zhoršovat.
Prosím tě, uteč od něj - dřív než bude pozdě!!! -
31.8.2013 22:54
Odpovím ti otázkami: Přesně jak holky píšou, jak daleko to ještě necháš zajít? Myslíš si,že takový člověk tě miluje? Chceš žít s člověkem, který se k tobě bude takhle chovat? Cítíš se v takovém vztahu dobře? Co uděláš, až se jednou pohádáte tak, že tě nestrčí do ramene a dá ti jednu pěstí nebo facku? Chceš, aby takový člověk vychovával jednou tvé děti? Láska má někdy neustále sklony věci zlehčovat a neustále věřit, že se onen objekt jejich lásky změní... Jak dlouho hodláš čekat? Až budete mít děti a ty nebudeš mít možnost odejít? Já mám u sebe jedno pravidlo. Jednou mě uhodíš a už mě v životě neuvidíš. Ale kdyby se ke mě přítel choval hnusně dlouhou dobu, tak už s ním dávno nejsem.