Partner na celý život?
Zdravím, píšu vám ani ne tak otázku jako spíš žádost o názor:
Je mi 18, mému příteli 20. Za svůj "mladý" život už měl několik sexuálních partnerek, on je ovšem mým prvním pořádným vztahem. Jsme spolu už přes dva roky a je to fajn kluk, jde ale o to, že mívám "chutě" i na jiné kluky z okolí. Přítel se už několikrát vyslovil, že by se mnou už chtěl zůstat, a to napořád. Dokonce teď hledá společný byt. Toho se ale trošku bojím, protože nechci dopadnout jako moji rodiče (táta měl hodně přítelkyň za život, ale máma měla jenom tátu a teď si našla mladšího protože nechtěla mít za život jen jednoho muže).
Na jednu stranu, je fakt, že bych si s ním život dokázala představit, u nich doma trávím víc času než doma u sebe.. ale na druhou si přijdu životem tak nějak ošizená.. on si užíval, ale já měla jen jeho a nechci zůstat jen u něj, ale zároveň ho nechci ani podvádět.
Ano, je taky možnost, že se rozejdeme a já toho svého dalšího přítele najdu, ale zase nechci vidět, jak s mým současným přítelem chodí nějaká jiná.
Holt jsem asi mozkem stále trochu puberťačka.
Máto na to nějaký názor? Zažily jste někdy taky takové pocity? Popřípadě, kolik opravdových vztahů jste měly vy? 
Opravdu moc děkuji za odpovědi
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.11.2014 21:01
fůůůha, opravdu Tě lituju...protože pokud máš partnera, o kterýho se můžeš opřít a který za Tebou stojí a mluví o společném životě a Ty si toho nevážíš, protože jsi "si toho ještě dost neužila s jinýma"...přijdeš na to co jsi propásla, až když už bude pozdě.
-
3.11.2014 21:25
s manželem jsem začala chodit v 18, byl (a je) můj první, a já jeho, teď je mi 33 a sice jsem se párkrát za tu dobu, co jsme spolu, "tajně zamilovala" do někoho jinýho, jednou z toho byla docela velká krize a málem jsme se rozcházeli (nepodvedla jsem ho! jen se mi někdo líbil), ale ustáli jsme to, ale já jsem od začátku s jistotou věděla, že jinýho nechci a taky máme oba takový klidný povahy. mě dneska spíš mrzí něco jinýho a to, že jsem vlastně od rodičů odešla rovnou k němu a nikdy jsem neměla takovou tu svobodu rozhodování sama za sebe, vždycky to bylo podřízené vztahu, je to takový pocit, že si nemůžeš dělat, co chceš a občas mě to dusí... a to jsem v těch 18 neviděla nebo nechtěla vidět. dneska si myslím, že pokud máš v 18 zůstat ve vážným vztahu, tak si musíš být sakra jistá, protože je to věk, kdy má člověk (podle mě) dělat jiný věci - studovat, věnovat se svým zájmům a ne řešit manželství nebo život jako v manželství, protože na tyhle starosti máš pak celý život, ale teď ti zbývá pár posledních let, kdy si můžeš ještě svobodně dělat co chceš aniž by ti někdo kladl nějaké podmínky
toť můj názor. -
3.11.2014 23:13
Ono...na tohle žádný univerzální návod a jediná správná pravda neexistuje. Někdo Ti řekne, že si nevážíš dobrého bydla a nepochopí, jak můžeš toužit po jiném, někdo Ti zas řekne, že si máš užívat a nevázat se. Ani jedno z toho není špatně, ale musí to vyjít z Tvé hlavy, z Tvého přesvědčení. Možná, že Tvůj partner by tím správným chlapem pro život byl, ale dost možná, že Ty nejsi ve fázi kdy bys takový krok a rozhodnutí chtěla/měla udělat a potřebuješ něco jiného. Mně osobně se z Tvého popisu Váš vztah nezdá zas tak ideální, ale to musíš posoudit Ty sama. Souhlasím s názorem anonymky 28054 - nechat tomu volný průběh a nenechat se nikam tlačit.
-
4.11.2014 7:44ver mi, nebudes o nic bohatsia, ked skusis viac partnerov. vaz si co mas.
-
4.11.2014 8:25
Je mi 21 a se svým přítelem chodím od 16. Je to můj první vážný vztah a první sexuální partner a pevně věřím v to, že poslední. Taky jsem měla často pocit, že o něco přicházím, ale teď jsem ráda, když se podívám na své kamarádky, které stále nikoho nemůžou najít nebo jenom střídají chlapy v posteli jako ponožky a jsou z toho hrozně nešťastné. Přítel měl taky přede mnou více partnerek, ale mě to naopak tak vyhovuje, že má více zkušeností.
-
3.11.2014 21:19
S manželem jsme se poznali v 16 letech a s přestávkami jsme spolu chodili a kamarádili celou dobu až do svatby. Nebýt vzdálenosti 60 km, která pro nás v té době byla velkou překážkou, tak bychom asi pochopili dřív, že k sobě patříme. I když jsem mezi tím poznala i jiné, už jsem tak nějak věděla, že toho pravého jsem našla hned na poprvé...
-
3.11.2014 21:20
Tak tak, unás to bylo naopak, ja měla hodne partneru (nejsem nato hrdá neni oco stát, ale tomu kdo to zasebou nemá to nevysvětliš) no co přítel mě celá jeho telecí léta podváděl rozchazeli jsme se schazeli a pořád dokolečka, byla jsem jeho první a on chtěl to samé co ty, až si užil dost tak jsme stejne zjistili že chceme být jen spolu no a tak jsem spolu byly pak další dva roky, pak jsme spolu začali bydlet a ted spolu čekáme miminko, jenže tomuto všemu jsme se mohli vyhnout, mohli jsme mít pevnou důvěru a né tolik ranek na srdci, je to davno přič miluji ho a jineho bych nechtěla, ale jizvyčky tam zůstanou
-
3.11.2014 22:06
tak můj ex byl můj první a pokud by zůstal posledním, nelitovala bych ani tak. mám s ním dceru a věřila sem, že nám to vydrží do konce života - možná trošku naivní, ale proč by ne. neměla sem důvod hledat jinde - ono to ne vždy jinde musí být lepší než co má člověk doma.
současný manžel je třetí partner (druhý byl jen krátká známost) a rozhodně bych se i bez té krátké obešla - necítím se ničím ochuzená. proč taky. důležitější je kvalita vztahu než jejich kvantita. -
4.11.2014 7:28
připadá mi že máš strach jen proto, že utekla máma od tvýho táty. to ale neznamená, že se musíš v životě chovat stejně! srovnej si v hlavě a v srdci co doopravdy chceš. taky jsem měla pocit že jsem se nedostatečně vyřádila než jsem se vdala, ale občas vyrazím s manželem a občas s partou kamarádů nebo jen s kamarádkou a to co jsem nesměla svobodná pod dohledem rodičů si teď užívám ikdyž mám děti a manžela, v klidu se jdu bavit třeba až do rána a manžel si pak pro mě přijede až zavolám nebo mám doprovod některýho z kamarádů. vyřádit se můžeš i když jsi ve vztahu, není to jen o sexu
pokud ti vadí, že mluví o svých ex, řekni mu to
v každým vztahu může přijít pocit, že jsi toho zažila málo, něco promeškala.ten pocit může přijít i v 5. nebo 10. vztahu. hlavní je abys ty sama věděla co chceš -
4.11.2014 9:18
Můj první kluk byl moje největší láska - byla jsem s ním od patnácti let až do dvaceti. Bohužel jsme se k sobě nehodili. Milovali jsme se, ale byl to ten případ, kdy nemůžeme být spolu ale ani bez sebe. Když mne chtěl požádat o ruku (což všichni očekávali), tak jsem ze vztahu vycouvala. Ani jeden z nás by nebyl šťastný. Byl to slušný člověk, chytrý, nemůžu mu nic vytknout - jen jsme k sobě nepatřili. A na to ani láska nestačí. Hned jsem se po hlavě vrhla do dalšího vztahu, ale bylo to spíš o tom, že jsem neuměla žít sama. Neuměla jsem si představit jiný život, než že přijdu domů a začnu se starat o chlapa. A tehdy jsem si začala říkat, to samé co ty. Jestli mi život neutíká mezi prsty. S chlapem jsem se velmi brzy rozešla a začala dohánět, co jsem zameškala - diskotéky, vlastní život, flirtování... A víš co? Jsem ráda. Teď mám báječného manžela, děti a nemám pocit, že by mi v životě něco uteklo. A pevně věřím, že kdybych si nezkusila žít "na vlastní triko" a zůstala domácí puťka, tak teď bych se zalykala pocitem, že mi v životě něco uteklo a nemám šanci to dohonit. Takže bych řekla, jdi tam, kam tě srdce táhne. Jestli potřebuješ být chvíli bez přítele nebo být s někým jiným, udělej to. Pokud ke svému partnerovi opravdu patříš, tak spolu stejně nakonec skončíte
A když ne...no, tak si najdeš někoho jiného, kdo bude ten pravý -
4.11.2014 6:00
Je mi 17 s přítelem jsme 3 roky spolu. Je rok muj prvni sexuální partner a asi i poslední. Když jsem s nim začínala stýkala jsem se ještě s jedním, ale pak jsem si uvědomila kdyby jsem s nim něco mela žeby to bylo špatné a příteli bych dost ublížila. Přítel mi ze začátku taky pprad vyprávěl o svých bejvalkach ame to vadilo. Tak jsem si s nim promluvila ze mi to vadí a od ty doby jsem nic neslyšela.
ted spolu čekáme mimčo. Chce si to asi uvědomit jestli s nim chceš byt nebo ublozit mu a nebo pdejit od něj .
-
4.11.2014 6:23
Jsem vdaná 4 roky. Manžel má oproti mně co se týče sexu o dost víc zkušeností. Je to minulost, neřeším to a vůbec mi nevadí, že on je můj druhý. I kdyby byl první, bylo by mi to jedno. Jasně, člověk si řekne, že tím se to jakoby uzavírá a nepozná se něco jiného. Ovšem zase i s jedním se to dá prožít mnoha způsoby, takže raději budu mít jednoho, než více (v horším případě více jen třeba na jednu noc).
Mám manžela, kterej je dle mých představ a divím se, že jsem vlbec někoho takovýho, natož náhodně, poznala Proto se ho držím zuby nehty a i když bych já osobně se sebou nevydržela, jsem šťastná, že on se mnou stále je a nemíním nic na tom měnit -
4.11.2014 14:51
Možná utečeš jako tvoje máma a možná ne, myslím, že nemáš o nic větší pravděpodobnost než ty, kteří měly za život více partnerů..Kdysi jsem četla docela pěknou knížku-jmenovala se Hovory z Bohem-moc si toho už nepamatuju, až na jednu věc-v dllouhodobém vztahu, kdy už zmizí ta chemická zamilovanost a td., ty toho člověka uvidíš v celé kráse
-což se stane i u toho "nejiideálnějšího" partnera-se prostě musíš rozhodnout a říci si-tebe budu milovat, ano, něčeho se tímto vzdáváš, ale na druhou stranu získáváš s partnerem větší a větší intimnost.
Jinak Tvé poity jsou samozřejmě normální. Kdo je nemá?? Možná, když je člověk po uši zamilovaný, tak dají na chvilku pokoj..Každopádně takové úvahy o celoživotní "lásce" bych tak jako tak úplně vypustila, neuvažovala bych vůbec nad partnerem na celý život, vždyť je to spíš taková pohádka, kterou si občas někdo prožije a stejně ví, že to pohádka ve skutečnosti žádná není..U Tebe v této chvíli jde jen o to, jestli jseš připravená udělat další krok ve chvíli, kdy tě zamilovanost opouští a jít dál, smířit se s tím, že tvé tělo v onom vztahu nebude ovládáno těmi"růžovými" hormony" .Podle mě jsou ošizeni ti, co dál nejdou a neustále se zmítají v tom začarovaném kruhu vzplanutí hormonů, dokud si to neuvědomí a nejdou dál. Ale ty teď nekoukej do budoucnosti, žij prostě přítomností, klidně udělej tak jako tak další krok,ale nemůže se to stát definitivním rozhodnutím pro celoživotní vztah, protože tak to (naštěstí) nefunguje..Až společné dítě je určitý závazek, ale ani to dlouhodobý vztah nestvrdí (často je tomu spúíše naopak)ú , dlouhodobý vztah je plný rozumových rozhodnutí...
PS. já mám poze jednoho sex. partnera a můj partner také, jsme spolu 13 let a v mých snech bych si to nejraději rozdala -se vším všudy-i se zamilovaností s nějakým 17tiletým klukem..Možná proto, že jsem o to přišla, partnera mám o 7 let staršího..Možná starší ženy přirozeně lákají mladší kluci starší chlapi mladší ženy, ale je to tak..ale abych se kvůli snu vzdala, co jsme spolu ve vztahu vybudovali-a to nemusím myslet ani na materiální stránku, tak na tom bych musela být hodně špatně..A určitě mám blok ublížit svému partnerovi, tím bych ublížila nejen jemu a dětem, ale i sobě..fakt bych na tom musela být špatně.
