Období vzdoru cca u 2-letého dítka...
Holky, jak přežívate, či jste přežily období vzdoru u vašich deticek? Naše malá, 21 měs.právě začíná totálně vzdorovat, kvůli různým blbostem. Dnes ji např.hrozně rozčílilo to, že jsem ji nasadila plastenku na kočárek,jelikož chumelilo, takže vztek. Pak chtěla z kočárku,tak jsem ji vyndala, no jenže slečna chtěla prostě stát na místě u silnice a koukat, když už jsme opravdu museli jít,tak opět vztek, dopadlo to tak, že jsem ji musela posadit do kočárku a to byla konečná vriskaka tak,že se lidi otaceli, musela jsem do krámu,tak tam se to pěkně rozlehalo, no koupila hsem to nejnutnější a rychle pryč, rozvztekala se až tak, že začala prskat, vriskat,až se kousla nechtic do rtu a to už jsme byli doma a pak se uklidnila. Takovýto záchvat má teď několikrát denně,kdyz není po jejím... pomooc,ať je to rychle pryč jak jste to řešily vy?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.2.2018 21:29
Tímhle si musí projít každé dítě, bohužel to není období, který by hnedka skončilo. U nás se vrací ve vlnách, ale díky bohu pořád slabších a kratších. Nejvíc pomáhá prevence, tzn.s dítětem mluvit, vnímat jeho potřeby a představy, snažit se najít kompromis, vysvětlit, proč něco nejde, nebo naopak,proč je potřeba něco udělat. Nabídnout mu pak třeba nějakou kompenzaci (teď půjdeme nakoupit a doma si pak sama vybereš, co budeme dělat). Pokud už je dítě v amoku, zpravidla nepomáhá nic. Řeším to většinou tak, že ho nechám vyvztekat. Prostě ho ignoruji. Bohužel mi někdy i rupnou nervy a dítě placnu přes zadek, což někdy zabírá jako šoková metoda, že se uklidní, respektive začne vnímat, někdy ale naopak. Někdy pomáhá dítě pevně chytit a obejmout. A hlavně to chce trpělivost, pevný nervy a panáka
-
12.2.2018 21:40
Já mám taky 21 měsíců starou dceru a taky je dost tvrdohlavá. Mě zabírá jí všechno vysvětlit. V kočárku už teda nejezdí, ale když jdeme ven a chce jít sama bez držení někde v rušný ulici nebo metru, tak si dřepnu a normálně klidně jí řeknu, že je tady hrozně moc lidí a nechci, aby se mi ztratila, tak buď ať mi dá ručičku nebo ji ponesu a jakmile budeme v naší ulici, tak bude moct ťapat sama.
Když chce tři hodiny stát u plotu a koukat na slepice, tak tam stojíme.
Nedělám nic násilně, když křičí, tak prostě do obchodu nejdu, nechci obtěžovat ostatní lidi, tak napíšu manželovi, co má koupit cestou z práce.
Hodně chce pomáhat v kuchyni, tak mi pomáhá se vším. Ukázala jsem jí rozehřátou plotnu a řekla jí, ať nad to dá ručičku, aby cítila, jak je to horký, tak si dává pozor.
Když něco fakt nejde vysvětlit, neposlouchá mě a je to nebezpečný, tak promluvím důrazně. Vzhledem k tomu, že to se stalo jen asi dvakrát, tak ví, že to už musí poslechnout.
Nikdy jsem jí teda neuhodila, protože by mi to neulevilo a ona by nechápala, proč to dělám. Když mě třeba schválně uhodí i když ví, že to nesmí, tak se zvednu a odejdu do vedlejší místnosti. Ona za chvíli přijde a kouká provinile.
Jinak když něco jím a ona to chce ochutnat, tak jí to vždycky dám. Zvykla si na to a teď už ani nechodí, protože ví, že může dostat cokoli, když si řekne. Ani nedávám jídlo za odměnu nebo výměnou za něco.