Nedokážu navázat kamarádství s jinými maminkami
Mám problém navázat kamarádství s jinými maminkami 
Mám 10měsíční dceru a jsme pořád jen samy dvě. Máme tatínka, je skvělý, ale já jsem si za celou mateřskou nebyla schopná najít si kamarádku na chození s kočárkem, na kafíčko, přestože je tu v okolí maminek plno! Ale jsou to už třeba staré známé a mají svůj okruh maminek a já se jaksi nedokážu k nim vetřít. Doma už mi to leze na mozek, o mně by ani tak nešlo, ale jde mi o dceru. Bojím se, že jí bude chybět kontakt s vrstevníky. Můžete mi říct, jak na to, abych si našla kamarádku? Přihlásila jsem nás i do jednoho kurzu s dětmi, hned první lekci jsem se snažila navázat kontakt, pokecaly jsme, ale tím to haslo. Chodí nás pět maminek a příští lekci se hned vytvořily dvě kamarádské dvojice a já jsem samozřejmě ta lichá Nějak na ty lidi divně působím nebo co? Jsem melancholik, ale žádnou sociální fobií netrpím, jsem schopná lidi normálně oslovit, nezávazně popovídat (např. s důchodci, pejskaři), ale zase jít hned dál. Myslíte, že ze mě vyzařuje nějaké fluidum, které jiné lidi ode mě odrazuje? Takto to totiž nemám jen poslední dobou, ale vlastně celý život... Mám jen jednu bezdětnou nezadanou kamarádku, s kterou ten kontakt poslední dobou taky vázne (trochu zamrzla v našich pařbách před deseti lety a už si jaksi nemáme co říct). Asi se zblázním. Dcera je skvělá, ale nechci z ní vychovat takový pako jako jsem já Je mi z toho smutno.
Související články v encyklopedii
-
Být matkou je také zaměstnání
Mateřská
Stanete se matkou a chcete vědět, na jakou peněžitou pomoc v mateřství máte nárok? Zjistěte si podmínky a vypočtěte si svou mateřskou.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
9.10.2014 22:12jee to jsem rada ze nejsem sama
Ale vazne, ja zase nejsem takovy ten piskovistni typ, co se zdruzuje a drbe o blbostech, s vetsinou ostatnich maminek si nemam co rict, neumim snadno navazovat kkontakty, me kamaradky jsou z dob ZS, mam par nejblizsich ale tim to hasne. Posledni dobou si pripadam docela asocialni, nejradeji jsem, kdyz se synem prijdeme na pískoviště a nikdo tam neni Kdyz se se mnou nejaka maminka zacne bavit prvni, tak nemam vetsinou problem konverzovat, ale urcite nejsem ta, co by delala prvni krok nebo se pak za kazdou cenu snazila ty styky ozivovat. Byva obdobi, kdy mi to vadi a kdy je mi tak dobre. Kdysi jsem se tim opravdu moc trapila, vycitala si, ze syn se diky me dost nesocializuje, ze jsem spatna matka. Vyresila jsem to tak, ze od dvou let chodi dvakrat tydne na dopoledne do miniskolky, kde je beze me a v kolektivu deti pry funguje naprosto vporadku. Pak mam dve kamaradky prave ze zs, ktere maji deti, s temi se obcas vidam, ale taky ne moc casto a jinak same bezdětne zname, se kterymi uz si opravdu neni moc co rict. Verim, ze az prijde cas potkat nejakou spriznenou maminkovskou dusi, tak to prijde Kvuli male se netrap, neznamena to, ze pak nebude mit kamarady -
9.10.2014 22:38No já se přidám. Nemyslím si,že jsem asociál,ale cizím lidem moc nevěřím,takže se nechci svěřovat a plkání o nesmyslech mi moc nejde.. Nemám moc v lásce,když mě oslovují cizí lidé,koukají do kočárku atd.. Mám 15ti měsíčního chlapečka. Taky už mi to doma leze na mozek,pořád sama s prckem,ale jít jen tak do parku a začít se s někým bavit..to je mi nějak proti srsti. Měla jsem trochu problém i v porodnici s maminkou na pokoji.. Taky si říkám,že by měl být syn s vrstevníky,ale nějak se mi nedaří se k tomu opravdu přesvědčit.. Asi to vyřeším nějakým dětským koutkem..
-
9.10.2014 23:43
Taky to tak mám. Jsi prostě jen introvertnější povahy a udržuješ si od lidí odstup, což ostatní vycítí (ale není to špatně!). Temperament je vrozený, takže se neboj, že bys dceru nějak ovlivnila - ona bude svá, buď společenská nebo uzavřená,ale ne díky Tvému vlivu ,ale díky genům
. Klidně bych zkusila hledat kámošku přes net.
