Co se se mnou děje?

Pěkné dopoledne,
možná to sem ani nepatří, tak se přímadně předem omlouvám, trošku jsem se sem přišla vypovídat, vylít srdíčko a třeba si „poslechnout“ i vaše názory. Nevím úplně jak začít, tak trochu zeširoka. V životě jsem měla pár vážných vztahů, i s přítelem jsme společně bydleli, ale nikdy vztah nevydržel. Ne že bychom se hádali nebo neshodli v zásadních věcech, ale já jsem vždy cítila, že se vztah změnil a žili jsme spolu jako kamarádi. I teď s pár kluky se kterými jsem chodila mám velmi přátelský vztah. Prostě místo partnery jsme se stali velmi dobrými kamarády. Ve vztahu jsem postrádala takovou tu jiskru nebo jak to mám vyjádřit. Podobně to bylo i v milostném životě, v sexu, vždycky jsem pod klukem a čekala, než bude „hotový“. Čím rychleji to skončilo, tím vlastně jsem byla radši. Po vánocích jsem byla se sestřinou rodinou na horách a wellnessu a potkala jsem tam jednu ženu, která tam byla taky s partou známých, potkaly jsme se ve vířivce a tak se daly do řeči, pak se domluvily i na lyžování a sedaly si k sobě na jídlo … prostě jsem s ní trávila prakticky všechen čas a nasmály jsme se jako snad nikdy. Poslední večer jsem byla smutná, že pobyt už končí, protože jsem se po dlouhé době cítila opravdu dobře a šťastně. Ten večer jsme seděly na baru hodně dlouho a já jí řekla, že je škoda, že už to končí a tak jsem si vylila srdíčko. Natož mě položila ruku na stehno a hladila mě, nechala jsem se a bylo mně najednou strašně krásně. Ráno jsme spolu seděly ještě na snídani a když jsme se loučily, objala mě začaly mě líbat, opět jsem neudělala nic proti a zaplavilo mě krásné teplo. Co jsem doma, tak se v mysli pořád k tomu vrací, vzpomínám na ni, připomínám si každé slovo, dokonce u toho i brečím. Přistihla jsem se, že chodím po bytě a nic nedělám. Čekám na každé cinknutí mobilu a na každou zprávu od ní. …. Tohle přece nejsem já, vždycky jsem věděla co chci, byla akční a teď jsem jako vyměněná …. Je tohle normální? Co dělat? Nejradši bych se za ní rozjela na Slovensko. Ale to přeci nejde. Připadám si jako na horské dráze a vlastně nevím, co se se mnou děje.