Bojím se že nebudu moct mít děti
Trpím depresí od střední školy, prošla jsem si opravdovým peklem a tak se bojím že nebudu moct mít děti nebo si protrpím poporodní deprese. Zrovna já bych si nedokázala představit život bez dětí a rodiny, tak je mi z toho hrozně smutno, ani nemám sourozence od kterých bych si děti užívala. Přišla jsem i o maturák, nemůžu dělat řidičák, ale po dětech bych opravdu toužila v budoucnu. Je mi z toho světa zle, vypiju asi na žal flašku rumu.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.5.2020 13:32
Myslím, že poporodní deprese přicházejí nezávisle na předchozím duševním stavu a rozpoložení.
No, každopádně nevím, možná máš nějaký zdtavotní problém, který tě nutí takto uvažovat, snaž se proto najít pozitivní příklady, navíc naděje je tu vždy a byla by škoda ji zabíjet už jen tím alkoholem, protože to fakt nikdy nic nevyřeší, ba naopak. Možnosti jistě jsou, zvlášť v dnešní době
-
24.5.2020 9:49
Nejdřív by bylo nejlepší pořešit aktuální stav s odborníkem a až po stabilizaci uvažovat nejprve o partnerském stavu a poté o potomstvu. Děti nejsou jen o tom, že si s nimi vesele pohraješ a budeš mít kamarády - být rodič je velká zodpovědnost,
-
24.5.2020 10:15Nemuzes ale ke vsemu pristupovat tak negativne. Rika se, co si prejes se ti splni.
Pokud si uz ted predstavujes jen problemy, tak prijdou.
Musis se naucit myslet na veci pozitivne. Ano, s detmi je spousta radosti a spousta starosti, nervu, nekdy i zklamani, ale nemuzes si predstavovat jen katastrofy, ktere ani prijit nemusi, navic, kdyz treba jeste ani nejsi ve fazi snazeni se o miminko. Predstavuj si, jak budes mit jednou brisko, ucitis pohyby a az se narodi, budes miminku koukat do oci a ono na tebe, pak se na tebe poprve usmeje, chytne te za ruku, budes mu ukazovat svet a vsechno ho ucit. Az povyroste, chodit ven, na vylety, do skoly.... Ty spatne veci uplbe vynech.
Bude ti to chvili trvat, protoze mas nauceny nejaky vzorec chovani, ktery se neda zmenit jen tak ze dne na den. Ale pokud si budes predstavovat ze myslis na neco spatneho, musis si to uvedomit a myslet na neco hezkeho, veseleho, proste tu myslenku vedome zmenit, obratit v pozitivni.
Pokud bys to nezvladla sama, doporucuju pomoc psychologa. -
24.5.2020 10:50Ahoj. Já sama se léčím 6 let s úzkostmi, je mi 30 let, trvalo několik let - léčba, psychoterapie než jsem se stabilizovala. Teď se už rok snažím s manželem o miminko, zatím se nedaří, ale já nějak vnitřně tuším, že hlavní potíž je právě ta má psychika a musím na sobě dál pracovat a dát tomu čas, a hlavně věřit že to dobře dopadne! Protože jak rezignuju a řeknu si že to nepůjde tak to nepůjde - jak už psaly holky přede mnou! Řekla bych - najdi si dobrýho psychologa, dobrého psychiatra, pracuj na sobě a uvidíš že bude líp! Jen to chce vydržet!
-
24.5.2020 18:25
Upřímně - neměla jsem sklon k depresi nikdy dřív, ale po narození dítěte je to fakt masakr. Takže prvně se dej do pořádku a pak nech život plynout tak, jak půjde.
Nemá cenu něco tlačit na sílu. Vím, že to slyšet nechceš, ale fakt chceš dítě za každou cenu? Myslíš, že třeba s milujícím mužem byste byli méně šťastní sami, než kdyby se vám narodilo třeba těžce postižené dítě?
Fakt jsi méně šťastná teď, když si o svém životě rozhoduješ sama, než když se po roku nebo rok pořádně nevyspíš? Jsou děti, které první půl rok skoro pořád pláčou. To je na palici i pro zdravého člověka.
