Ach jo, zas pár dní jak víno. včera mi konečně opravili troubu na bytě, ráno upečené kuře a už zas nefunguje, takže těsto na kokosky může letět leda oknem. ještě, že jsem neudělala i ty dvě pečené co jsem jeste chtěla. včera mi mladik spadl na noťas a samozřejmě tak dobře, že mi praskla obrazovka, takže kus je vylitý, do půlky je pavouk a zbytek jsou jen čáry přes plochu. A to pc potřebuju k práci. Do toho má už pár dní asi separační úzkost, pořád řev, na zemi, za chvilí v nosítku, šátku, na rukách, jak něco nemůže tak řev. Tak moc bych si přála ho někomu šupnout aspoň na hodinu a naložit se v klidu do vany. No, ale to si můžu nechat tak leda zdát. Za celou dobu co je na světě si ho vzal tatínek na necelou hodinu a pak předán kolegovi z práce a to jen proto, že jsem byla u zubaře, když se mi rozpadl zub. A dva rychlé odvozy mého dědy na nákup, ale to spal a měl dva měsíce.. A ten zubař byl teď v úterý. Jak usne jdu zápasit se stromkem a musím sednout ke stroji a došít mu dárek nebo pod nim bude mít leda velké prd. Už ať je tahle šílenost za mnou. jinak to jistí první strom před barákem. Jen jsem si potřebovala postěžovat, něják to na mě všechno padlo.