Hodně divný den a ještě divnější pocit.. včera večer jsme se dost krutě pohádali.. o pulnoci jsem musela z toho bytu pryč.. sesypala jsem se jak domeček z karet a šla se vybrečet k rybníku co mame vlastne před barakem... pokecala jsem si s prckem, na to mi odpovídal občasným kopnutím a domů šla relativně klidná.. dokonce jsem vyčerpáním asi ve 3 usnula.. ráno vstal v 6, už týden spí na gauči.. v 8 vypadl na stavbu a teď jsem zmizela já abychom se vůbec nepotkali dneska.. nějak nadávám žít s někým pro koho jsem byla velká a chyba ze které se stala povinnost.. už abych byla přestěhováná. Tam je mi jedno jestli bude než si dodělá druhý barák. Každý svůj pokoj a stejně bude věčně pryč stejně jako teď.. jen tam budu mít kam utéct a co dělat.. Tam zůstanu i s malým.. sice sama, ale v přírodě jak jsem vždycky chtěla a snad konečně v klidu.. vánoce loni i teď ty poslední staly teda vážně za to.. tak doufam, že už to dal gradovat nebude.. dneska sedím sama v kavárně u hrnku latte a když už mám ty narozeniny ke kterým mi popřály dva automatické mejly a nejakym omylem ještě i muj otec tak mám před sebou aspoň cheesecake.. je mi strašně smutno..