Tak jsem konečně zpátky doma z nemocnice. Včera jsem podstoupila revizi dělohy se zamlklým těhu. Dnes bych byla krásných 11+0tt ;-(  Měla jsem šílený strach úplně ze všeho,ale nakonec celková anestezie i zákrok v pohodě. Fyzicky se cítím mnohem líp než před zákrokem, ale psychika to nedává. Nejen, že při čekání před sálem na porodnim oddělení, jsem se musela koukat na maminku jak jí natáčí srdíčko miminka, pak vidět jak nesou čerstvě narozený uzlíček, vidět jak vezou po narkóze dvě ženský co šli přede mnou a celkový finále bylo, když jsem na pokoj dostala slečnu, která šla dobrovolně na interupci a chovala se jak když je tam s rýmou!! Tu nespravedlnost jsem rozdýchávala fakt těžce, a ještě ted´ to cítím jako křivdu :-(  Je mi mizerně, ale doufám, že do třetice mi to už vyjde a že nebudu muset čekat dlouho....  Všem přeji úspěšné snažilkování a hlavu vzhůru :-)