Narodil se mi chlapeček jménem Kubík

11.11.2012 2:52

Měří 51 cm a váží 3,45 kg
Porod byl přirozený na sále ,
probíhal v porodnici Nemocnice Třebíč, p.o. a trval 51 minut

Neuvěřitelně rychlý porod, o kterém se každé mamince může jen zdát... V noci ve čtvrt na 1 mě probudily křečovité bolesti v podbřišku a tlaky na konečník. Říkala jsem si, že to nic nebude, jako už celý týden, lehla si na druhý bok a chtěla to zaspat... Jenže za chvíli to tu bylo zase... Koukla jsem na hodiny a bylo o pět minut později... Za dalších 6 minut už jsem musela vstát a šla jsem na záchod a čekala, co z toho bude... křeče se stále opakovaly, ale neměla jsem hodinky, tak nevím, jak časté byly. Když jsem vylezla ze záchodu, bylo 0:55. Šla jsem si znovu lehnout a přemýšlela, jestli už je to ono, nebo není... Křeče neustávaly, tak jsem opět vstala, šla jsem oblékat Tomáška a znovu skončila na záchodě... Pořád jsem si říkala, že to asi nic nebude, ale co kdyby náhodou, když jsem objevila na papíře čerstvou krev... No, tak to už asi bude ono, řekla jsem si, šla dochystat Tomíkovi oblečení a začala budit manžela... Ten vyletěl z postele, a já že v klidu, že se má jít pomalu oblíkat a asi pojedeme, i když to možná bude jen planý poplach. Mezitím jsem se pokoušela dovolat rodičům, aby byli připravení, že jim vezeme Tomáška... Taťka zvedl telefon až na podruhé, byl taky dost vyplašený, ale že na nás počká... Začala jsem se oblékat, sbalila do tašky ještě rychle kartáček a pastu a vyrazili jsme do porodnice... Cestou jsem na hodinách sledovala stahy a interval se zkrátil na 4 minuty... Příjem v porodnici proběhl ve 2:01, převlékla jsem se, napojili mě na monitor a jako naschvál zrovna žádná kontrakce nešla (tu jsem měla předtím jednu v šatně při oblékání), ale pak se to rozjelo a už to nebyla jen křeč s tlakem na konečník, už jsem ji cítila i na vrcholu dělohy. Porodní asistentka se sestrou mi mezi kontrakcemi kladly otázky, vyplňovaly papíry a já se snažila stahy rozdýchávat. Mezitím už se volala doktorka, protože jsem byla otevřená na 5 prstů. Když dr. přišla, porodní asistentka se jí omluvila, že začaly kontrakce rychle houstnout a tak se s dovolením podívala a že jsem na 5 prstů a že si myslí, že by se mohla "prdnout" voda... Dr. se divila, proč by to dělaly na příjmu, ale prý proto, aby mi znovu nemusely točit monitor... A tak mi píchly vodu... Jenže Kubíkovi se strašně zhoršily ozvy a padlo v rozhovoru mezi PA a dr. - akutní sekce... To jsem se zděsila a doufala, že to je jen tím zákrokem a Kubík se srovná... Srovnal... Po dvou kontrakcích jsem se přesunula na porodní sál, kde přišla další kontrakce, ještě než jsem stačila vylézt na postel... PA mě mezitím seznamovala se sálem a že si mám lehnout, že mě zase zkontroluje... No, když mi řekla - tak maminko, na příští kontrakci si zkusíme zatlačit - tak jsem si myslela, že si dělá legraci... Přicházela kontrakce, zapřela mi jednu nohu, chytla jsem se pod koleny, nadechla, zavřela oči, bradu na hrudník - a tlačíme... a nádech a tlačím... a nádech a tlačíme... kontrakce odezdívá a to, co mě prý tlačí mezi nohama je prý už hlavička... Manžela raději poslala k oknu... chudák mě ani nemohl držet za ruku, ale on by stejně nemohl, když jsem si jí přidržovala pod koleny... další kontrakce a další 3x zatlačení - hlavička už skoro kouká, výborně... hlavně při tlačení nemručet, jenom tlačit... další kontrakce a 3x zatlačení a hlavička už strašně tlačí - nekouká už? A paní doktorka mi řekne - tak maminko, teď přijde ještě jedna velká kontrakce a miminko bude na světě. Tak jsem 2x zatlačila a jen jsem cítila, jak se tělíčko dere ven a mezi nádechem se ptám - ještě? - ano ještě jednou zatlačit... Tak jsem se nadechla a za pár vteřin už slyším jen ten nejkrásnější křik na světě... Kubík na nás vykoukl ve 2:52 s váhou 3450 g a délkou 51 cm.