Jo to byly časy, honí se mi každý den hlavou. Časy, kdy jsem denně naspala deset hodin v kuse a když jsem se dostala pod devět, chodila jsem celej den jako mátoha. Teď mám jasno: Království za devítku! Co devítku, stačila by i třeba pětka :D Naše rozkošné mláďátko už totiž téměř půl roku nespí. Kde udělali soudruzi z NDR chybu, netuším. Když se ten uzlíček narodil, byla jsem to já, kdy ho v šestineděli budil každý tři čtyři hodiny, aby se napil. Po šestinedělí už spal bez buzení jako dudek od sedmi od večera do nějakých pěti do rána a pak až do osmi devíti. Naprostá pohoda! Kámošky záviděly, jakýho mám spáče. Jenže pak jako když utne. Od začátku října nastala těžká vojna. Najednou se Filipes začal budit ve čtyři ráno se řevem a odmítal spát až do půl šestý, kdy následovala cca tříhodinové zamhouření oka. Řikala jsem si, že hůř snad už ani bejt nemůže a že se to brzy spraví... Může a nespravilo :)

Brzy se začal budit navíc ještě kolem půlnoci a ještě později kolem desáté a ve dvě ráno. Z nějakého kompaktního spánku tak zbylo prd. Marně jsem se situaci pokoušela změnit, nezabíralo nic. Kaše na noc, mlíko na noc, ovoce na noc. Nic. Zrušení odpoledního spánku, ponechání odpoledního spánku, pravidelný spánek přes den. Umístění mláděte z postýlky do postele, utahání přes den, nechat vybrečet, použít calgel, namasírovat bříško nic nic nic. Přátelé, ocitla jsem se v pasti :) Vlastně to proradné mládě spalo do poloviny února jen třikrát, že by to stálo za řeč. Poprvé na silvestra, kdy žádná jiná rozumná bytost nebyla kvůli petardám schopná zamhouřit oko, podruhé, když ho sklátila laryngitida, ale to jsem zase kvůli nervům nemohla spát já, nu a potřetí po návštěvě tchyně v půlce února. No, ale podstupujte celovíkendové hoštění partnerovy maminky jen kvůli tomu, abyste se vyspali :)

Jediné pozoruhodné na celé akci nespaní, co mě fakt fascinuje, je studium účinků spánkové deprivace na vlastní kůži. A musím říct, že je to fakt nářez. Zaprvý člověk v běžném rozhovoru už po třech větách ztrácí nit. A to jak po vlastních, tak protějškových. Je schopen usnout prakticky kdykoli a kdekoli, jakmile je jen trochu klid. Povedlo se mi to u holiče, při uklízení, a dokonce i tlačení kočárku :) Nevím, co je za den v týdnu, roční období, musím si pracně vybavovat, jestli vánoce budou, nebo už byly :) Tuhle se mě někdo zeptal, kolik mi je let. Nedopočítala jsem se :) Běžné problémy, jako třeba že dítě odmítne nějaký jídlo, mi přijdou neřešitelné. Nevím, co s tím. Dát něco jinýho, nebo se na něj vyprdnout? Občas se přistihnu, že koukám do blba a nevím, jak dlouho a než někam dojdu, zapomenu, proč tam jdu :) No, halucinace zatím žádné, jen mi tuhle začalo hučet v uchu, čert ví, jestli to taky není od toho :D

No nic, mládě vedle už hezky chrupá a tak nejvýš hodinu ještě bude, tak k němu asi zapadnu a dáme si znovu kolečko spaní po dvou hodinách. Jo, víte že kolem čtvrtý už zase začali zpívat ptáci?