Mytí v lavoru, mastné talíře, putování za koupelí na kilometry daleko. Řeč není o době bronzové, současném Afghánistánu ani o Kubě v 80. letech, nýbrž o Praze jednadvacátého století. Už 14 dní trvá v naší čtvrti plánovaná odstávka teplé vody, která se dnešním dnem změnila v neplánovanou (skončit měla v sobotu, ale po ničem teplejším než vodě o teplotě absolutní nuly ani památky :)). Chápete někdo tuhle každoroční akci? Proč se lidé na vrcholu civilizace, kdy se létá ke vzdáleným planetám, operují roboti a počítač se vám vejde do kapsy, musejí pravidelně rachtat ve džberu nebo se změnit v lední medvědy? Já tedy ne. Hlavně je mi záhadou, jak ještě před pár lety stačila odstávka třeba jen týdenní. Dnes už nestačí ani 14 dní. Neuvěřitelné. To i kdybych to potrubí drhla kartáčkem na zuby, tak tu údržbu budu mít rychleji :) S vděkem tak vzpomínám na Kubu. Tam tekla voda dvě hodiny týdně v libovolném termínu. Člověk tedy musel ve dne v noci číhat a začalo-li bublat potrubí, nastala pohotovost nejvyššího stupně. A jakou jsme z toho všichni měli radost! Jenže tam jsme s tím počítali, mělo to nádech jakéhosi dobrodružství. A když netekla, prostě jsme se vykoupali v lijáku, což mělo ještě větší adrenalinový náboj. Bohužel lítat nahá po sídlišti se mi už dneska nechce, navíc letošní suché léto nám ani moc sprchy nedopřálo. Inu, jdu tedy uvařit vodu na dítě (ne, nedělám si oběd, jen potřebuju prcka v něčem vykoupat a nechci být matka-Herodes:)) a nashledanou v civilizovanějších časech! :)