Po tom sobotním incidentu si pro nás s Jarouškem přijeli rodiče do Prahy a odvezli k sobě na Moravu.
Obrovský dík mé mamce, která se o nás o oba starala celou tu dobu. Nechala mě vyspat, ráno si brala malého, byla s ním přes den, vlastně ho měla skoro 80-90 % času. Já jsem aspoň měla čas načerpat  trochu sil a dát se aspoň trochu dohromady i psychicky. Ale nebylo to hned a ještě to chvíli bude trvat. 
S manželem jsme si zajeli po odjezdu od rodičů rovnou do Jeseníků odpočinout. Hory léčí a ticho také. 
Ale vše špatné je k něčemu dobré - Jaroušek od té soboty začal spát. A to proto, že jsem po kapačkách a nadopovaná dryákama nemohla kojit, takže jsme přešli na UM. A světe div se! Jaroušek se v noci budí jen dvakrát. Takže to šesti a vícenásobné vstávání a probděné noci byly čistě jen z hladu a toho, že se mého mléka nenasytil :-( Jako následek to má bohužel to, že už vlastně skoro vůbec nekojím, protože už prso nechce. Je mi to na jednu stranu líto, na druhou jsem ráda, že už není hladový, spí a začal nabírat na váze. Napije se teď jednou denně maximálně, někdy ani to ne, ale rád se ke mě přitulí a jen tak cucne :-) Říkám si, že jsem ho prokojila krásných skoro 11 měsíců a že jsem pro to udělala maximum. Už je to stejně velký chlap, takže to UM neberu jako žádnou hrůzu, ba naopak cítím, že je to teď to lepší. Jen mi chybí ty společné chvilky kontaktu, kdy mi usnul u prsa, díval se na mě a očka se mu postupně zavírala :-) 
Každopádně jdeme dál. Manžel mi teď hodně pomáhá, k malému v noci vstává a střidáme se v krmení a hlavně si ho bere v tu krizovou dobu mezi 4. a 5. ráno, abych se mohla vyspat. Návratu domů se nebojím, každý den je mi o trochu lépe a určitě to dál zvládneme :-) Přidávám pár fotek.