Jak rosteme
Jaromír má 0 roků a 3 měsíců
- 17.11.2017
- Měří 64 cm
- Váží 6,36 kg
Čas letí a nezastaví se pro nikoho ☺️ z našeho novorozeňátka, pidižvíčka a mrňavounkého miminka se stalo regulérní mimčo, kojenec, cvalík a macík 💪 pláč druhého měsíce byl vystřídán smíchem třetího a Jaroušek ke smíchu přidal i nová umění: žvatlat, brblat, chrchlat a z jemné motoriky - ocucávat si palce a rvát si pěstičky do pusy. Nejvíc teď frčí: “A-buuuuu”, “E-buuuuu” a “Oblobloblobbbbbb”. U toho posledního se začne vždy neuvěřitelně křenit, protože si s ním začnu povídat a opakovat to, co říká on. Jenže to jednou sklouzlo do Joyeho francouzštiny (pro ty, co neznají, je to z Přátel) takže zaručená tutovka proti pláči je když máma spustí “Ž bla bla, blu blééé, ž buuu”. Ještě že mám ten certifikát z frániny!
Jako i před měsícem pase koně jako vzteklý, akorát se mu nechce přetáčet na bříčtu, že některá letňátka už se otáčí). Tak čekám, kdy to přijde i na nás. Jediný, kdo se u nás zatím přetáčí, je medvěd v postýlce. Jak, to netuším. Ale byl na zádech když jsem odcházela z ložnice 👻 (ano, použila jsem nestandardního smajlíka, jsem sama v šoku).
Se spaním žádná změna, přes den spinká max 50 minut v kuse, noci se budí stále stejně jako i před měsícem a ten měsíc před ním. Po uložení ke spánku mám cca 4 hodiny “volného času”, poté se budí každé 1,5-2,5 hodiny. Ale vyspím se, nejsem nějaká extra unavená. Jen když čtu, jak někomu děti spí a do rána ( v tomhle věku), tak trošku závidím. Ale jen krapet.
Taky jsme byli na prvním očkování, ve středu. Zatím bez výrazné reakce - jen je dnes na druhý den spavější, ale bez teplot. Celkově je v pořádku až na očička. Ta mu do teď hnisají, takže jsme dostali bumážku a pošupajdíme do špitálu na oční. Prý asi zúžené kanálky.
Plně kojím, látkuju, šátkuju a užívám si to mateřství. Nechci znít nějak naivně či bláhově, ale už si nedovedu představit, že by tady s námi nebyl. Život do něj byl a nezdál se mi prázdný. Naopak jsem se nemohla ani zastavit, 3 různé práce, do toho škola atd. Ale teprve s Jarouškem jsem si uvědomila, že prázdný byl. Byl jakoby bez radosti, bez naplnění. Jako ta nádoba s velkými a malými kameny, se štěrkem a pískem, která je domněle plná, ale vleze se do ní ještě pivo. A teprve to pivo tomu dodá říz a úplnost (abstinenti nahradí za vodu). Takže život bez piva by pro mě už teď byl nemyslitelný 😁 Láska má mnoho podob a ta k dítěti je neuvěřitelně naplňující a všeobjímající.
P.S.: na druhé fotce je Jarouškova nevěsta z porodnice - o den starší Lucinka od EvcaUrbankova.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.