Zařekla jsem se, že se na nějakou dobu odmlčím, abych stihla dodělat důležité záležitosti ještě před porodem a trochu si před ním ještě stihla odpočinout. Leč někdo nahoře je mi svědkem, že to prostě v tomto případě nejde dodržet.

Holky, jdu se vám normálně a naprosto otevřeně pochlubit. Byla jsem navštívit babičku s dědou, kteří už jsou v požehnaném věku a samozřejmě se ptali na svého pokračovatele rodu. Načež babička přes svá bolavá kolena a klouby vyskočila jako divá laň, zablejsklo se jí v očích a v mžiku byla pryč. Za chvíli se objevila ve dveřích s úsměvem č. 5 a za sebou táhla velký proutěný koš na železné konstrukci (vše domácí výroba), ve kterém:
1) jsem já odchovala svého novorozeného bratrance před X lety (22 let nyní),
2) moje teta odchovala své dvě děti (mého bratrance (32) a sestřenici (29),
3) má mamka odchovala mně (30) i mého bratra (35),
4) babička odchovala mou mamku (55), mou tetu (50 - která tam odchovala ty dvě děti zmíněné výše), mého strejdu (46 - který tam odchoval mého bratrance zmíněného výše)

Celkem tedy: 8 dětí v neuvěřitelném období od r. 1962 do r. 1993 :-) A koš přišel pouze o jedno ucho, je špinavý a trochu prožraný od nějakého červotoče asi. Přemýšlíme, jestli ho zkusíme dát do kupy nebo necháme uplést nový. Přecejen červotoče se jen tak nezbavíme. Ale jinak je koš ve výborném stavu na to, kolik dětí odchoval a jakou dobu sloužil :-) Jsem dojatá :heart:

P.S.: a to nemluvím o všech těch nádherných krajkových peřinkách a zavinovačkách, které sloužily stejnou dobu jako koš. Mám jich teď doma 2 velké igelitky (některé jsou pochopitelně zažloutlé, s flíčky atd.), ale i tak ... většinu z nich vyšívala ještě moje prababička, kterou si velmi dobře pamatuju (1921-2009) ... prostě nemám slov, jak mě to dojímá...