Jak rosteme
Anna má 1 roků a 2 měsíců

• 17.09.2019
• Měří 80 cm
• Váží 10,5 kg

Uběhlo neuvěřitelných 15 měsíců. Aninka je to nejlepší děvčátko, jaké jsem si mohla přát. Umí dát tolik lásky, že já jsem na vrcholu blaha, když se ke mně přijde přitulit nebo mi přijde dát pusu.
Před dvěma týdny udělala první kroky, tak jsem se konečně taky dočkala. Začala chodit den předtím, než jsem plánovala volat na fyzioterapii, abychom se přišly kontrolně ukázat. Ale už nebylo potřeba. Během dvou týdnů už chodí hezky. Padá minimálně, je dost opatrná. Umí si dřepnout a bez držení se z dřepu i postavit. Přes překážky typu práh se ještě trochu bojí, ale postupně to zkouší a určitě brzo překročí i překážku. Umí vylézt na všechno, co jí sahá nejvýše po prsa, takže gauč, konferenční stůl, postele i jídelní židle už má zmáknuté.
Jakmile zjistila, že mi může nosit v rukou věci a přitom kráčet, tak mi neustále nosí všelijaké pokrývky hlavy a vyžaduje, abych jí je nasadila. Během dne vystřídá tak 3-4 čepice/šátky. Hrozně se jí to líbí. Včetně cyklistické přilby.
Má úžasnou jemnou motoriku a miluje veškeré vkládačky a šroubovačky. Pěkně rozlišuje barvy, umí tvary přiložit podle barev na správná místa, kde je i správně dotočí, aby zapadly do výřezu. Ráda vyšroubovává a šroubuje zpátky víčka z PET lahví. Vhazování do krabiček všeho druhu zvládá už jako mazák.
Na plné čáře z běžných hraček u nás vedou autíčka. Když položím před Aninku panenku a do nejposlednějšího koutu místnosti dám autíčko, stoprocentně bude ignorovat panenku a vrhne se za autíčkem, bude mu zkoumat kolečka, bude s ním jezdit po zemi a ukazovat všem okolo, že má auto, na což ještě upozorní hlasitým "atn, atn", což je označení pro auto.
Ráda se obléká (minulý měsíc to ještě neměla moc ráda), hlavně když jí řeknu, že jdeme ven. Tato tři písmena "VEN" jsou jako zaklínadlo. V tu chvíli je schopná všeho nechat, jít se obléknout a utíkat ke dveřím. Na otázku "Kam to patří?" ukazuje ponožkami a botami na nohy, čepicí na hlavu.
Jí zatím úplně všechno, ale někdy prostě na něco nemá chuť, což mi oznámí slovem "ne" a rázně mi odstrčí ruku. Začíná ji zajímat lžička a vidlička, tak postupně zkouší jíst sama. A sem tam se jí povede něco do té pusy i dostat, ale většinou to za tři minuty vzdá a pokračuje pouze rukama. Jinak je ještě stále kojená, v noci 2-10x, přes den 1-10x podle nálady, potřeby a toho, jak moc odvážných kroků hodlá udělat. Čím se snaží být odvážnější a vzdalovat se ode mě, tím častěji se přijde nakojit.
Má ráda trampolínu a houpačku. O obojí si umí říct.
Ze slov používá záměrně asi jen atn (auto), ham (jídlo), hau (zvuk psa a ovečky), ajejej (když se něco nepovede), bum (když jí spadne jídlo ze stolu na zem), máma a táta, který však chce, aby mu říkala ocko. Kromě těchto pár slov mele od rána do večera, pusu nezavře a zní to jako něco mezi japonštinou a finštinou.
Váha a výška jsou velmi orientační, kontrola u doktorky až v 18 měsících. Očkování hexou má Aninka kompletně za sebou, Priorix měla první dávku bez problémů a druhou prý až v pěti letech, takže máme na dlouho klid. A dneska jí vylezl sedmý zub.

Je to moje lumpidlína a láska největší. Někdy je to s ní únavné a těžké, ale potom stačí jedna pusa, jeden úsměv, jedno objetí a všechno je zapomenuto.