Jak rosteme
Anna má 0 roků a 0 měsíců

• 09.07.2018
• Měří 55 cm
• Váží 3,93 kg

Máme další minivýročí - 3 týdny. Vím, je to uhozené, ale od příště už budu dávat příspěvky jen po ukončeném měsíci. Míry a váhy budu znát zítra po kontrole u pediatra.

Aninka je zlatíčko. Hrozně hodné miminko. Spinká, papá, kouká, poslouchá, prostě ukázková. Pláče minimálně, většinou jen proto, že maminka neví, co jí je a čeho se dožaduje (většinou se ji snažím nosit nebo krmit, když stačí vyměnit plenku).

Hlavu zvedá úplně neskutečně. Když ji chci dát na rameno odbrknout, ona zvedne hlavu a drží a drží, dokud nepadne na nos vyčerpáním. Vydrží skoro minutu. Totéž na břiše. Když si ji položím na břicho, zvedne hlavu, jako když chce pást koníčky, kouká na mě, doleva, doprava, potom na chvíli položí hlavu a za chvíli zase zvedá. Pořád jí říkám, že na to má ještě čas, ale nedá si říct, takže už několikrát plakala kvůli natlučenému nosu.

Dneska jsme byli na ORL kvůli discizi - stříhání uzdičky pod jazykem. Zákrok trval asi půl minuty i s přípravou, byla jsem uvnitř, ale Aninku držel tatínek, já bych to nezvládla. Zřejmě to vážně nebolelo, protože skoro ani neplakala, ale jak měla pusinku plnou krve, tak jsme odcházeli jak po velkém masakru - od krve bodyčko, ruka, pusa a dokonce i obočí, jak máchala ručičkou. Snad ta uzdička nepřiroste a zůstane tak pěkně, jak je teď.

A ještě jedna premiéra - dneska mě Aninka poprvé regulérně poblila. Od ramene až po koleno. Zřejmě jak má střiženou tu uzdičku, jinak se jí pije, takže se po návratu domů přepila a místo odbrknutí hodila menší šavličku. Tak všechno je jednou poprvé. Jen doufám, že to nebudu zažívat příliš často.

Jak jsem se bála, že po porodu budu mít problém to dítko milovat, že k ní nenajdu vztah, že nebudu mít mateřské city, .... tak každý den ji miluju víc a víc. Někdy se mi nechce vstávat nebo kojit nebo se jí věnovat, ale jakmile ji chytím do náruče, ona si položí hlavičku nebo mi chytne ruku, jsem úplně naměkko a jenom bych ji pořád duchlila. Je to prostě miláček.