ROK. Rok, kdy nemám tátu. Tři písmena a tolik času...
Když jsem ho viděla naposledy, tak už to nebyl on. Nebyl si podobný, nepoznával nás. Snažila jsem se o dobrou náladu, ale všichni jsme věděli, že se už neuvidíme. Poslední pusa tátovi, objetí, slova plané naděje a potoky slz za dveřmi. Za 4 dny telefonát. Odešel. Navždy. Můj táta, můj hrdina ❤
Není dne, abych si na něj nevzpomněla - gesta, činy, trapasy, smích nebo blbý kecy - ty mu taky šly 😂
Tolik jsem si přála, aby poznal Arušku, ale bohužel. Minuli se o 14 dní.
Byl prostě borec!
09.08.2018 10:26:59
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.