Kamarádce se narodil synek 15.11., byla odhodlána kojit. Chodila na kurzy, semináře, předporodní příprava, podpůrné kojící skupinky atd. Já jí psala už v těhotenství, že kdyby cokoliv, ať klidně napíše, že nejsem žádná LP, ale že kojím druhým rokem a kdybych mohla, pomůžu. 
No kojit jí nešlo navzdory informacím z kurzů a porodnice (překvapení, fakt, když jejich jedinou radou bylo krmit po x hodinách s kloboučky!), tak jsem jí doporučila LP na základě holek, které si ji chválily. Ta jí nepomohla, nechtěla ani vidět jak malý saje, nic. Takže na hovno a ještě ju to stálo nemalý peníz. Chtěla jsem za ní zajet a pomoct jí osobně, ale malá je nemocná a hlídání nemám (ani bych ji hlídat nenechala v tomto stavu), tak bohužel. Kamarádka mi brečela do telefonu, že malý hubne a že má dávat Sunar a že nechce a že nechápe proč to nejde, když si myslela, že půjde. Byla nešťastná a úplně hotová. Vždy nakojila a pak ještě odsávala a dávala malému z lahve. Nestačilo to, protože odsávala čím dál tím míň. Před dvěma dny jsem se jí zeptala jak to jde a ona byla na pokraji zhroucení (což moc dobře znám), že malý furt hubne a ona je unavená a zoufalá. A tady začala moje úloha. Utěšila jsem slovem, uklidnila ji. Poprosila ji, ať mi natočí jak kojí a vida. Tam byl zakopaný pes. Malý vůbec nebyl přisátý, jen dudlal bradavku, není divu, že mu pak odsátých 40 nemohlo stačit. Říkala, že ho nedonutí se správně přisát, že on to neumí, že mu to nejde, že je líný otevřít pusu. Naposílala jsem jí moje fotky a videa natočená jen pro ni (což byl masakr s přerostlým "mimi" :-D ), aby viděla názorně jak přikládat malého a měla to z první ruky. Snažila se, ale nešlo to. Volaly jsme si. Plakala. Řekla jsem jí, ať na to teda kašle a jde převařit vodu na Sunar, že mu to neublíží a ona se uklidní a nabere sil zatímco on bude nasycený spát. A mezitím co se bude voda ohřívat, ať přiloží malého. A víte jak to dopadlo? Sunar nedělala. Vypínala vodu s malým na prsu, protože ten sál jako o život. Poprvé ho slyšela sát a polykat množství mléka. Od té doby jen kojí a nepřikrmuje odsátým, ani už neodsává, hodila se do pohody a najednou to jde. Byli dnes u lékaře a malý přibral od minulého týdne 350g, doktor jenom čučel, že nedokrmuje UM :) Jsem na ni neuvěřitelně pyšná jak to zvládli a že se nevzdala. 
Někdy stačí jen trocha podpory, vlídné slovo a pocit, že v tom maminka není sama :) Jsem ráda, že jsem jí mohla pomoci a jsem ráda, že jim to tak krásně jde!

Konec :) 

PS: Já nejsem proti Sunaru ani jiným umělým mlékům ač sama kojím a nemá z toho vzniknout debata, že UM není špatný a bla bla bla. Vím, že na UM není nic špatného, i já ho malé dala ;) Chtěla jsem se jen podělit o radost z úspěchu. Nic víc za tím proto prosím nehledejte! Děkuji.