Pomalu 3 roky jsme se stresovali na bytě, kde kolem byli sousedi, kteří si každej hráli na svým písečku a ostatní jim byli opravdu u p*dele. Příklad - mladej hejsek, co nad náma duněl hudbou v kteroukoliv hodinu - extrém pro nás 5:30 ráno a po 21.00 večer. Původní sousedi nás jednou vzbudili akcí v 4:30 a byli jsme za bonzáky skoro pro celej barák, že jsme si dovolili na ně zavolat policajty!!! Další super sousedé pod náma, kteří ve 21:45 tloukli do zdi - když se jich manžel šel slušně zeptat, jestli klepou oni, odpověděli My jen dceři přiděláváme obrázek, on ji spadl (nejmenší dítě od nich, co jsme viděli, muselo mít minimálně 10 let!!!), kdy ještě předtím byl na ně manžel ve 22. hodin, kdy dělali rekonstrukci a taktéž asi nekoukali na hodiny.

Plus hluk a bordel kolem baráku a v baráku, což vadilo asi taky jen nám, takže jsme vlastně byli příkoří my pro sousedy, ne oni pro nás.

Týden bydlíme přestěhovaní v domku. Čemu se divím? Po pár dnech vidím vedle souseda, který si tam postřikoval hroznové víno a říká:

Dobrý den, jak se máte? Jsem vás dlouho neviděl. Už to máte doma hotový?
Dobrý den, dobře se máme. Manžel má noční, tak jezdíme ke tchýni na oběd a tak nám práce trochu stojí.
No to se máte teda. Máte na zahradě taky víno, že? Zbyl mi postřik, já vám to tam taky dám.  ..... Jejda, tady asi dlouho nikdo nebyl, to chce prostříhat, umí to manžel?
Jo, tak to nevím, bych se musela zeptat :-)
Víte co? Já se tu jeden den stavím a prostříhám vám to.
Tak to moc děkujeme, se vám budeme muset revanžovat.
Ale kušte, my jsme tu v ulici jedna velká rodina.

No nemáme to najednou luxus? Klid tu je, čisto tu je, lepší místo pro bydlení jsme si přát nemohli :-D