Narodila se mi holčička jménem Lilien

5.9.2013 23:02

Měří 49 cm a váží 3070,00 g
Porod byl přirozený na sále ,
probíhal v porodnici Nemocnice Třinec, p.o. a trval 200 minut

Tak jsme doma z porodnice s naší malou
Vše začalo ve středu odpoledne. Šla jsem na pravidelnou prohlídku ke gynekologovi a ten mi řekl, že se mu nezdá můj tlak a že ať už chodím na prohlídky do porodnice. Říkal, že miminko už je donošené a že má málo plodovky a ať tam jedu už dnes. Docela mě vyděsil. Volala jsem Martinovi, jestli by mě neodvezl.
V porodnici mi udělali kontrolní ultrazvuk a na něm měla Lilienka plodovky dost. Jen se jim nezdál můj tlak. Paní doktorka řekla, že to už je na příjem. Zdálo se mi to divné, protože nebyl zas tak vysoký. Myslím 120/93. Byla jsem z toho dost smutná, že musím být už pět dní před termínem v porodnici a doufala, že půjdu za den domů. Chtěli mi brát celý den moč a pak se uvidí.
O půlnoci mě ale vzbudily kontrakce. Nevěděla jsem, zda to jsou ony, protože za celé těhotenství jsem je neměla. Začala jsem si je počítat. Byly pravidelné nejprve po 15 min, po 10 a pak po 7-3 min. V pět ráno mi to už nedalo a šla jsem za sestřičkou, že asi budu rodit. Poslala mě na kardiotokograf. Na něm jsem měla kontrakce, ale ty jsem měla i před tím. Jedna paní sestřička si mě chtěla dole prohlídnout, ale byla dost nešikovná a bolelo to. Nakonec řekla, že je to moc hluboko a ať počkám na vizitu, která chodí v 7 ráno. Na vizitě mi doktor řekl, že jsem otevřená na 3 cm a jdeme na sál.
Dala jsem vědět Martinovi ať je na příjmu, ale nechtěli ho pustit z práce. Mohl být u mě až v 16 hod. Tak jsme si řekli s Lilienkou, že na něj počkáme. Doktorce jsem taky řekla, že snad budeme v celku do 16 hod., že tatínek to chce stihnout. Zatím mi dávali kapačky antibiotik a hořčíku na ten tlak. Zdálo se mi, že s každou další kapačkou jde porod pomaleji a pomaleji. Nakonec byl Martínek u mě, ale jako kdyby kontrakce ustoupily. Byla jsem z toho skleslá. Doktor mi řekl, že jsem pořád na tři, ale že už je alespoň zašlý celý čípek. Pokud se to nerozjede do zítřka, prasknou mi vodu. Mě odpojili od kapaček, jedna směna odešla a já si oddychla a šla do sprchy. Ještě Martínkovi volala tchýně a já mu řekla, ať ji vyřídí, aby se modlila za to ať se to rozjede. Po té sprše mě chytly docela dost silné kontrakce a začala jsem se hodně otvírat. Skučela jsem čím dál víc a snažila se každou kontrakci rozdýchat. Doktorka mi nabídla epidurál, ale já nechtěla. Pak jsem měla strašný pocit na tlačení, ale pořád jsem nebyla dost otevřená. Nejhorší bylo ty kontrakce rozdýchávat. Chyběl mi pořád 1 cm, pak půl cm, když mi doktorka řekla, že ještě 2 mm a musím rozdýchat ještě 3 kontrakce myslela jsem si, že to nedám. Snažila se mě otevřít, ale moc to nešlo. Největší úleva byla, když mi řeklo, že můžu tlačit. Malá byla na pár zatlačení venku.
Byl to nepopsatelně krásný pocit vidět to malé stvoření, které ve mně ten čas rostlo. Jsme s Martínkem oba zamilovaní do toho našeho drobečka. . Je to zázrak, že z něčeho tak malého může vzniknout něco tak krásného. .