Borlova

Tak má holky Natálka za sebou první pobyt v nemocnici a rovnou na jednotce intenzivní a resuscitační péči v Ústí nad Labem V neděli 1.10. vběhla na chatě pod auto Ale stáli při ní všichni svatí, protože z hrozivě vypadající nehody vyvázla nakonec jen se zlomenou klíční kostí a odřeninami.
Mám to furt v živé paměti. Šli jsme s kamarádkou a její 7 letou Kristýnkou na kaštany a už jsme se vraceli zpátky, bohužel jinak než po silnici to nešlo. Natálka nechtěla jít se mnou za ruku, tak šla za ruku s Kristýnkou, za nimi těsně šla kamarádka(Kristýnky maminka) a já se trochu zdržela za nimi, protože po mě něco chtěl Daník a já to lovila v tašce. Tak jsem šla s Daníkem tak 15m za nimi. Najednou slyším jak kamarádka křičí na Natálku ať stojí a běží za ní a natahuje se po ní, ale už jí nestihla zachytit, ona se totiž vytrhla Kristýnce a běžela na druhou stranu přes silnici, asi za ovečkami. Jenže zrovna jelo auto a nabralo jí, Natálka letěla vzduchem jak hadrová panenka, mě to přišlo že snad tak 20m, ale asi méně. Rychle jsem k ní běžela, teta už jí uklidňovala, byla při vědomí a hýbala se. Daníka s Kristýnkou vzala k sobě paní co tam měla statek naproti těm ovečkám, té tam mimochodem před týdnem někdo srazil psa, který ale nepřežil . Někdo říkal, ať někdo zavolá sanitku, tak jsem lovila rychle mobil, ale nebyla bych asi ani schopná vytočit číslo a říct kde přesně jsme. Pán co jí srazil už ale pohotově volal. Jenže paní co jela za ním řvala, že jí odveze do Kamenice na pohotovost a nemoudře jí vzala a dala na zadní sedačky do svého auta. Tak už bylo zbytečné jí dávat zpátky, když už s ní hýbala. Paní jela jak zběsilá a troubila u toho. Odvezla nás nakonec do nějaké LDN, tam pořádně nevěděli co dělat, ale pak jí někdo trochu zkontroloval. Přiletěl vrtulník a po té i sanitka. Zkontrolovali jí v sanitce a dali něco proti šoku. A i když říkali, že to předběžně nevypadá zle, tak se rozhodlo, že s Natálkou poletíme do nemocnice vrtulníkem, ať jí co nejdříve udělají vyšetření zda nemá vnitřní krvácení, něco s hlavou apod. V nemocnici jsme byli fakt rychle. Všichni říkali, že to vypadá „dobře“, tak jsem byla o chlup klidnější. Nakonec přišli s tím, že jí nic vážného není. Odvezli jí na oddělení JIRP, kde jí napojili na přístroje, se mnou sepsali vše potřebné a pak mě za ní poslali a já u ní čekala na Jirku, až přijede. Ona celou dobu spala jak jí něco píchli. Nemohla jsem s ní tam být přes noc. Asi tak za hodinu přišla nějaká paní doktorka a sdělila mi, že má zlomenou pravou klíční kost a dala jí na to takovou fixaci. Pak přijel Jirka a jeli jsme domů. Musím říct, že všichni kolem byli fakt super. Skvělý doktoři i sestřičky v Ústecké nemocnici, všem velké díky. Byla jsem ráda, že nás vzali tam a ne do Děčínské nemocnice, na kterou si všichni stěžují. Vůbec jsem nemohla spát a když už jsem usnula a pak jsem se vzbudila, tak se mi to furt promítalo v hlavě ten náraz, jak letěla vzduchem a já myslela, že je po ní Fakt se po druhé narodila. Druhý den jsme za ní odpoledne dorazili, už nebyla napojená na přístroje, jen večer jí zase napojili, kolem sebe měla puzzle a různé jiné hračky, hrála si a byla jen trochu skleslá. Když jsme museli po 20h už jít, tak byla smutná, ale ani nebrečela. V úterý jsme za ní zase přijeli a byla hodně veselá a byla tam i nějaká tak 5 letá Klárka s ní na pokoji. Zrovna se střídala směna a sestřička zahlásila druhé sestřičce a nám: „ Ty holky tady nemají už co dělat. Obě řádí jak černá ruka, běhají tu, Děti tady obvykle nechtějí jíst, ale tyhle dvě žerou furt jak prokoplý a už dvakrát byli kakat. Ale musí se čekat do zítra na neuroložku(měla dovolenou), zda je pustí už domů“ Tak se nám ulevilo že je všechno v pořádku a že má dobrou náladu No a ve středu jsme si pro Natálku jeli a dali nám jí do péče domů. Odřeniny se hojí, stroupky si potvůrka furt loupe, i když to má zakázaný. A na té zlomené klíční kosti má tu fixaci. Týden má být v klidu doma a pak už klidně může do školky. Ale tedy udržet jí v klidu je prostě nadlidský úkon a musím říct, že tedy šíleně zlobí a furt nás provokuje. Ale zaplať pánbůh, že to dopadlo nakonec „dobře“ a Natálka přežila. Pán co Natálku srazil mi pak volal a ptal se na Natálku. Jeho žena co jela s ním z toho byla psychicky špatná, i on. Tak byl rád, že to takhle dopadlo. Jen doufám, že se z toho nějak Natálka poučila. Už jí nenechám jít za ruku po silnici s nikým jiným než se mnou. Jenže nejhorší bylo, že ona prostě se mnou za tu ruku jít nechtěla a utíkala mi, tak jsem byla ráda, že se chytla té Kristýnky alespoň. Šli obě spořádaně, kamarádka hned za nimi a nikoho by nenapadlo, že se tohle stane. V Praze se u přechodu zastavuje, rozhlíží, čeká na můj povel, že může jít a pak udělá tohle, to nikdo z nás fakt nečekal.....