A.t.i

To byl zase dneska den. V práci jsem nevěděla kam dřív skočit, ale to je poslední dobou normální. Cítím na sobě, že se o mne pokouší zřejmě nějaká nemoc. No, snad si to rozmyslí.
Odpoledne jsem přijela pro syna do školky. Když jsem ho v šatně oblékala, tak tam vtrhl nějaký chlap. Nechci mu křivdit, ale na první pohled působil dojmem, že neumí ani do 5 napočítat. A začal tam vyřvávat, že si pro ty děcka máme chodit každý týden. Vůbec jsem nechápala, co se děje. Ostatní rodiče ho ignorovali. Pak zase vyběhl, za chvíli se vrátil a zařval: "Debilové". To už to ve mně trochu pěnilo. Vyběhl zase ven, seřval tam nějaké dítě, že si to s ním vyřídí a zase někam zmizel. Ignorovla jsem ho a šla jsem se synem do auta. Když jsem ho poutala v sedačce, tak chlap vylítl ze školky, práskl dveřima, že jsem si myslela, že je snad vysklí, jak to drnčelo a zařval, že to muselo být slyšet i o několik ulic dál: "Ču*áci!" To už jsem to vážně nevydržela a když procházel kolem mne, tak mu povídám, jestli by se nemohl krotit, ať si uvědomí, že je ve školce a je tam spousta malých dětí. Chlap začal něco vypiskovat a křičel na mne, že on má mnohem větší starosti... Ani nevím o čem mluvil, nemělo to ani hlavu ani patu. Tak mu na to v klidu povídám, že starosti má možná větší, ale podle jeho chování IQ podstatně nižší. Chlap zase něco začal. V hlavě mi běželo, jestli manžel vyleze z auta, když by si chlap začal dovolovat něco víc, nebo jestli bych ho musela praštit něčím sama. Pak sjelo dolů okýnko a manžel poslal chlapa do pryč. Chlap naštěstí když uviděl, že tam nejsem sama, tak si dal odchod. No hnul mi pěkně žlučí. Takový chování a vyjadřování mezi tříletýma prckama.