Už je toho na mně nějak moc. V práci to stojí za... Normálně se moc nestíhá, natož před Vánoci to bývá katastrofa a do toho ještě zůstali dvě kolegyně na OČR. Což jim samozřejmě nevyčítám, sama mám dítě, ale je to prostě nad lidské síly. Od rána do večera v práci, strhaná a nikdo to neocení. Tak maximálně nám zase strhnou prémie, že není vše splněno. Na vánoční prémie máme rovnou zapomenout. Do toho jsme se v práci stěhovali, aby firma ušetřila. Ale že se tam nemáme pořádně jak dostat, nic nefunguje atd, to šéfa nezajímá... Nenávidím to tam. Kdyby to nebylo tak složitý najít si něco jiného, jenže mám asi moc velké nároky. Kdyby ta práce byla aspoň slušně placená za to, jak se tam dřeme. Ale většina lidí mi řekne, že za můj plat by ani ráno nevylezlo z postele...
A aby to nebylo málo, tak jsem včera objevila na FB fotku jedné známe, že čeká chlapečka. Když jsme se my začali snažit, tak tvrdila, že druhé dítě nechce. A najednou je těhotná. Sice už jsem byla poslední dobou trochu zocelená a tyto informace mě už tolik nebraly, ale tentokrát mě to nějak zasáhlo. Měla jsem co dělat, abych nezačala u té fotky brečet a neprohodila monitor oknem. Proč všichni můžou mít děti, hlavně ti, kteří je ani vlastně nechtějí, jen já ne?

07.12.2012 18:21:05
Emoce:
Komentáře:

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.