Tyto pocity mám od samého začátku, co jsem nastoupila do práce. Sice mne práce baví, ale je tam spousta věcí, které mne štvou. Nevím, jestli převažovali klady nebo zápory. Už několikrát nastala situace, která mi řádně hnula žlučí. Ale dnes přišla ta poslední kapka. Manažerka mne dnes seřvala, jestli měla pravdu já či ona je vedlejší. Protože jestli jsem měla pravdu já, tak nejsem žádný malý děcko, aby mne tak sjela, jestli měla pravdu ona, tak jsem tak strašná, že bych neměla raději dělat se zákazníky. Tak či tak to skončilo tím, že jsem ji řekla, ať si to tam dělá sama, že končím (jsem ve zkušební době). Takže zítra si jdu pro výpověď. Vzhledem k tomu, že už teď je málo zaměstnanců, pracovní doba se záplatuje kde kým. 3 zaměstnanci podali výpověď a já jsem neplánovaně 4., tak nevím, kdo jim tam bude dělat. Teď nevím, jestli se mi ulevilo, nebo mám být smutná. Práce mne bavila, ale blbce ze sebe dělat nenechám.