Dnes měli představení ve školce ke dni matek. Nedělala jsem si iluze, ale realita předčila mé očekávání. Ačkoliv ze začátku vypadalo vše nadějně, tak když došlo k akci, tak se Milan zase šprajcl. Ještě pořád bych brala, že vystupovat prostě nebude, sedne si za mnou a podíváme se na ostatní děti (tak to bylo i na Vánoce), ale on se jen vztekal a brečel. Takže rodiče, co seděli v naší blízkosti a snažili se natočit své děti, budou mít na videu slyšet místo zpěvu svého dítěte hýkání Milana.
Děti měli vyrobené pro maminky papírové kytičky a srdíčko. To mi prý nedá a snažil se to zničit. Celé představení trvalo stěží 10 minut. Potom nám učitelky řekli pár informací k nadcházejícím akcím a pak měli být dobrovolné dílničky. Ptala jsem se Milana, jestli chce tvořit nebo jít domů. Chce tvořit. Když jsme začali tvořit, tak se zase naštval, že tvořit nebude, chtěl to zničit a že chce domů. Já už z něho vážně nemůžu. Učitelka ho jinak chválí, že normálně spolupracuje ve všem a je šikovný, ale jak tam jsou cizí lidi, tak on se blokne. Nevím, co se mu zase přihodilo, ale poslední týden chodí do školky s pláčem. Křečovitě se mne drží, brečí, křičí, že chce domů, učitelka ho ode mne bere skoro násilím. Vše začalo po tom, co jeho učitelka musela na operaci a oni museli být pár minut v jiné třídě, než přišla druhá jejich učitelka. Nevím, co bude dělat, až bude prázdninový provoz a budou spojení v různých třídách a s různými učitelkami.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.