A.t.i

Tak doufám, že tento rok bude aspoň o trošku lepší než minulý. Protože popravdě ten loňský stál za... a kdyby záleželo jen na mne, tak bych ho klidně přeskočila.
Začal celkem slibně, začala jsem brát clostibegyt a doktorka byla hodně optimistická, bohužel v průběhu roku jsem zjistila, že tak jednoduché to nebude. Měla jsem se vrátit do práce, ale šéf se mne chtěl zbavit, takže další stres. Nakonec jsem to uhádala, ale dělal vše pro to, aby mi práci dostatečně znepříjemnil, abych dala výpověď sama. Vydržela jsem. Syna ale nevzali do školky, takže každodenní stresování, kdo ho bude další den hlídat. Navíc jsem měla tak debilní pracovní dobu, že jsem ho téměř neviděla. Od září začal chodit do školky a od té doby jsem s ním skoro pořád doma, protože je neustále nemocný. Ještě že mám manžela, protože si nedovedu představit, z čeho žijí matky samoživitelky, když mají nemocné dítě. Co mohlo, to se pokazilo. Nepamatuji si na jedinou pozitivní věc, co by se udála. Snad bude líp.