A.t.i

Dnes má náš miláček 3 roky.
Tak strašně rychle to uteklo. Na prohlídku jde až 5.4., tak jsem zvědavá. Dle domácího vážení a měření má 99 cm a 14,5 kg. Na prohlídce ho budou zkoušet jen z barev a obrázků. Tak jsem si je nafotila, aby si natrénoval konkrétní obrázky. Ale i tak si nejsem moc jistá, jestli vůbec něco řekne. Pokud z něj nic nevypadne, tak mu dá doktorka žádanku na oční, protože je hodně rizikový. Jak já tak manžel máme brýle. Lumča dokonce začal nosit brýle už v roce. A Milda si poslední dobou stěžuje, že ho bolí očička. Nevím, jestli mu mám věřit, protože jeho neustále něco "bolí". Kdykoliv se mu něco nechce, tak ho začne bolet hlava, bříško... Ale také jsem si všimla, že má téměř pořád rozšířené zorničky. Jak když se člověk snaží na něco zaostřit. Ale nevím, jak je to u tak malých dětí.
3.5. nás čeká zápis do školky. A od září nástup. Vůbec si ho nedovedu představit, je to pořád takový můj malý ťuňťa.
Jinak celý den pusu nezavře a pořád jen mele a mele. Ke všemu má komentáře. Dokonce i když spí, tak mluví. Kolikrát začne něco v noci vykřikovat, tak tam běžím, co chce a zjistím, že mluví ze spaní. Všechno musí počítat, ale v jeho podání to vypadá asi takto: 4.5,2,1,8.... A taky máme období "A proč?" Ať mu člověk řekne cokoliv, tak jeho odpověď vždy začíná PROČ?
S jídlem je to bída. Sice něco pojídá neustále, ale nic nedojí. Od všeho si jen zobne. Ale naštěstí jí všechno, ještě jsem nenarazila na nic, co by mu nechutnalo, nebo na to měl alergii. Ze všeho nejraději má olivy a sýry. Je schopný každý den sníst balení oliv jen tak na posezení.
S jízdou na kole jsme nijak nepokročili, protože je teď nemocný. Sice jen nachlazený, ale má se šetřit. Dle doktorky má chodit na vycházky jen v kočárku. No to bych ho chtěla vidět, jak se dobrovolně veze. Sice ho občas ještě donutím sedět v kočáře na rychlé přemístění z bodu A do bodu B, ale abychom se procházeli a on u toho v klidu seděl? To je nereálný. Takže ho aspoň krotíme, aby nelítal a neřádil na kole a odrážedle.
Povahově je to celý táta. Kdykoliv může, tak mu asistuje. Jsou spolu pořád zavření v dílně a něco kutí. Ať dělá táta cokoliv, tak má Mildu za zadkem. všude si nosí nářadí a vše opravuje. Posledně mě zase dostal svou hláškou. Mezi stehny se mi prošoupaly rifle a roztrhly se, tak jsem si je zašila, ale látka už tam byla hodně řídká, tak hned druhý den praskly vedle. Tak povídám, že to už je zbytečný zašívat, že tyhle rifle už nezachráním. A Milan na to povídá: "Vezmu kladivo a hřebíky a spravím." Tak jsem si představila, jak mi kalhoty přitlouká k noze.