Lumirek od první třídy má lásku. Poprvé je to vzájemné. Sem tam nějaká pusinka, zamilované psaníčko... On to strašně prožívá a bere to smrtelně vážně. Ona asi ne. Má neustále v záloze jiné kluky, s tim ze Lumcu vzdy ubezpeci, ze miluje jen jeho a xy se ji jen líbí. Včera přišel z družiny uplakany, ze její nejlepší kamarádka mu řekla, že miluje jiného. Strašně plakal. Rekla jsem mu, ať nedá na nějaké řeči a promluví si přímo s ní. On se bojí, že to bude pravda, nebo ze mu bude lhát. Tak jsme ho s tatou ubezpecovali, že v tom případě nestojí za to, že takových lasek ještě bude a ze si najde nějakou lepší. Nečekala jsem, že taková trápení budu muset řešit tak brzo. Vím, ze to jsou ještě malé děti, ale já jsem na ni tak naštvaná, ze se kvuli ní muj chlapeček tak trápí. Ani večer jsem kvuli tomu nemohla spát, přemýšlela jak mu pomoci a brecela. Asi mi ta horecka uz leze na mozek.