Po depresích, co mi tu způsobuje borlova, jsem se rozhodla, že bych s Mildou měla něco dělat, aby taky konečně udělal nějaký pokrok. :-D
Takže se ho snažím přímět, aby se převlékal sám. V tomto směru totiž neproběhlo období "já sám", je to spíš líný chlap, co se nechá převléci, přece se nebude namáhat sám. Překvapivě to přijal s nadšením. Vysvlíct se zvládne celý, slipy a kalhoty jsou také v pohodě. Jen asistuji, aby si je oblékl správnou stranou dopředu. Ponožky probíhají tak, že si začne natahovat jednu ponožku, ale jak se dostane do části, kde je pata, tak se zasekne a musím to dodělat já. O druhou ponožku už se ani nepokusí. U tílka chvíli předstírá snahu, nakonec to musím udělat já. Tričko už naprosto ignoruje. O další vrstvy jsem se už ani nepokoušela.
Co se týče barev, tak přiřadit správnou barvu dokáže už dlouho. Ale nezvládal je pojmenovat, jen žlutou a bílou. Když jsem mu to řekla, tak to zopakoval, ale sám od sebe nic. Dnes se k tomu přidala ještě modrá a červená (samozřejmě zkomoleně, ale to nevadí).
A začal konečně i zpívat. Oblíbil si táto, mámo, v komoře je myš. Nezazpívá to sice celé, ale řekne: Táto, mámo.....myš.....kocoua.......táto, mámo, myška pyc.
A pak dnes sám od sebe začal dnes zpívat Strýček Donald. Sice zpívá jen hyja hyja hou a pak ty zvuky zvířátek. Ale i to už je úspěch.