Ach ta moje babička

Dnes k nám měla dorazit babička (autobusem). Uběhlo 3/4 hodiny, co dorazil autobus a babička nikde. Tak ji volám, ona mi to típne. Volám ji znovu, nakonec z ní vylezlo, že sice vlezla do autobusu, ale ten nejel k nám. Jen některé autobusy zajíždí až k nám a některé končí o vesnici dřív. I přesto všechno ona do něj vlezla. Říkám ji, že pro ni nemůžu přijet, že Milda zrovna usnul. Prý to nevadí, že si počká na další. Vzápětí jsem mluvila se švagrovou, tak říkala, že by pro ní zajela. Tak volám znovu babičce, kde přesně je, že švagrová pro ni jede. A ona se mezitím stihla zase vrátit do Brna. Tak jsem švagrovou zase zrušila, že to nemá smysl. Z babičky totiž nešlo vypáčit smysluplnou odpověď, kde přesně v Brně je. A nemůžu po švagrové chtít, aby projížděla Brno a hledala mou zatoulanou babičku. Tak doufám, že za 20 minut nastoupí do správného autobusu a konečně k nám dorazí, nebo se z ní opravdu zblázním. :-D
To je stejný, jako když jsem ji říkala, že Mildovi k narozeninám má koupit věci na písek, konkrétně jsem jmenovala lopatičky, bábovičky, kyblíčky atd. Ona místo toho koupila takovou tu mušličku, co se dá použít jako pískoviště nebo bazének. Nemáme to s ní jednoduchý.
A to podotýkám, že není nijak stará, má teprve 66 let.
26.03.2015 12:12:33
Emoce:
Komentáře:

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.