Už je to rok, co jsem nastoupila do porodnice. Podstoupila všechna možná vyšetření a čekala na následující den, abych měla svého drobečka konečně u sebe. Zítra v 11:56 to bude přesně rok, co se Milánek narodil. Ani se mi tomu nechce věřit, že to tak rychle uteklo. Byl to náročný rok, ale zárověň krásný. A co se Milánek naučil nového? Od 11. měsíce chodí sám. No poslední dobou spíš běhá. Neumí si odpočinout a lítá pořád. Brzo z něj zešedivím, protože všude leze. Teď se naučil vylézt na židličku a stoupat si na ní. Naštěstí ještě nespadl. A vzhledem k tomu, co dělá za psí kusy, tak ještě žádné zranění neměl. A když už, tak ne vlastní vinou. Například když blbl s Lumírkem, tak ten do něj v zápalu hry strčil a Milda spadl na hranu stolu. Modřinu měl přes celou tvář. Ale jinak vše dobré, jen jednou se kousl do rtu a tekla trošku krev. Kam může, tak vleze a je úplně jedno, kolik máme všude zarážek, on si vždy poradí a oddělá to.:-D Spává od 7 do 6:30. Líbilo by se mi, kdyby vydržel o chvíli déle, ale to bych chtěla asi už moc.:-) Tak si ho ráno vezmu do postele, ale tam dlouho nevydrží, sleze dolů a běhá kolem postele. Minimálně půlmaraton.:-D Jinak co vše umí: Paci, paci, Berany berany duc, Pá pá, plácnout si, dávat pusinky, Kolo kolo mlýnský a určitě spoustu dalších věcí, na které jsem zapomněla.:-)