Dnes si mne odchytla Lumírkova učitelka ze školky s tím, že není moc pro to, aby Lumča nastoupil do školy. Že inteligenčně na to má, že dokonce je dalece napřed před ostatními, ale sociálně je pozadu. Že když se mu něco nedaří, tak nic neřekne a rozplače se. Když mu něco nejde dokonale, tak je z toho nešťastný. Že u vymalovávání přetahuje. Pohyb mu dělá potíže atd. Snažila jsem se ji vysvětlit, že lepší to s ním ale nebude, že ten rok odklad mu nepomůže, spíš ublíží. Zase bude inteligentčně dál, ale sociálně na tom bude stejně. Že to má po mně. Já se také nedokázala ve škole přihlásit, i když jsem to věděla, protože veřejně mluvit pro mne bylo něco strašného. Když jsem něco neuměla dokonale, tak jsem to prostě nedělala, nebo dělala s odporem. Od 8 let jsem chodila k psychologovi a od 13 let jsem na antidepresivech. Manžel skončil "jen" u psychologa a je dyslektik a dysgrafik. Pobyt ve školce u něj probíhal tak, že každý den se z nervů pozvracel a musel pro něj někdo jít. Tak po kom to dítě má asi být?! A že přetahuje? Má astigmatismus, prostě hůř vidí. Že neumí tak perfektně běhat? Má konstituční hypotonii. A vím, že je psychicky labilní, ale on nemá být po kom "silná osobnost". Už mne to nebaví.:-( Asi budu muset oběhat všechny doktory, abych učitelce dala písemně, že má ty a ty vady, že za to nemůže. Jestli mu překazí nástup do školy, tak budu nas*aná. Copak dítě, co od 1,5 roku umí číst. Ve 4 letech sčítal, odčítal... Teď zvládá lehce násobení dělení. Ve 3 letech, kdy většina dětí otravuje otázkou "a proč?", tak on se mne ptal "Jak vzniklo lidstvo na zemi?", takže jsem mu poskytla obě varianty, jak s Darwinem, tak s Bohem, ať si sám vybere ideální variantu (věří na Darwina). Jeho oblíbené DVD je Byl jednou jeden člověk a Byl jednou jeden život. Vykládá mi o věcech, o kterých mu sama nemám co říct, protože to nevím. Momentálně si před spaním místo pohádek čteme Dějiny českých zemí. A takové dítě má mít odklad?:-(